Oválnou pracovnu v Bílém domě zdobívala busta jediného neamerického politika, a sice sira Winstona. Až do doby, kdy na toto pracoviště usedl Barack Obama, či jak on sám neopomenul zdůraznit davům shromážděným před rokem v Káhiře, Barack Hussein Obama. („Don´t forget, my second name is Hussein!“) Ten bustu vrátil jako nepotřebnou zpět do Londýna, jak to krásně popsal v rozhovoru 21.7.2010 pro Rádio Česko Roman Joch, ředitel konzervativního think-tanku Občanský institut. Více
Tak údajně pravil známý nevzdělanec, alkoholik a asi i syfilitik Kléma Gottwald. Právě na jeho fámulovi pro školství, mládež a osvětu, akademikovi Nejedlém a jeho oblíbeném pisateli historických románů, Aloisi Jiráskovi, lze dokumentovat, jak je možno pokřivit pohled na dějiny vlastního národa. A to tak dokonale, že ono křivé zrcadlo se stane všeobecně akceptovaným a vnímaným jako pravdivý náhled na historii. Před dvěma týdny jsme absolvovali dvojici státních svátků, věrozvěsty Cyrila a Metoděje, jakož i upálení Mistra Jana Husa, zkusme se k nim na chvíli vrátit. Více
Tak máme po volbách. Zdaleka nedopadly tak hrozně, jak to ještě chvíli před nimi vypadalo a jak se i snadno mohlo přihodit. Hrozící oranžovo-rudá koalice byla deklasována, představuje jen těsně ústavně-blokační minoritu. A pokud se vznikající koalice dokáže se socialisty dohodnout na rozumných úpravách ústavy, je i tento problém vyřešen. Nadšení po zveřejnění volebních výsledků však postupně střídá nejistota, pokud se praktických kroků a vůbec směřování vlády týká. Nejistota je zapříčiněná zejména neprůhledností a neodhadnutelností Věcí veřejných, ale i obou dalších koaličních stran. Jak praví nové aktuální pořekadlo, „zbavili jsme se Paroubka, dostali jsme Johna a Kalouska“. Moc-li a zda-li vůbec jsme si takto polepšili, ukáží měsíce a roky další. Poněvadž řízením osudu o dva týdny později proběhly volby i ve východní části bývalého československého soustátí, nabízejí se i zajímavá porovnání. Pro nás nemusejí i tentokrát vyznít příliš lichotivě. Více
Před sedmdesáti lety a pár dny, 18. června 1942, svedli svůj poslední boj parašutisté v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. O něco dříve, 27.5.1942, popravila tato skupina jednoho z nejhorších nacistických zločinců, Reinharda Heydricha. Toto výročí se trefuje i na datum události o dva roky starší, na evakuaci britských vojsk z Dunkirku, která proběhla mezi 24. květnem a 4. červnem 1940. Tehdy bylo zachráněno na 330 tisíc spojeneckých vojáků, což se ukázalo o pár týdnů později jedním z rozhodujících momentů bitvy o Británii. Poprava Heydricha – opravdu bychom neměli používat scestné označení atentát – byla naopak momentem, který posloužil plnému etablování Benešovy československé vlády mezi spojenci. Pár výročí, která stojí za malé připomenutí. Více
Nizozemské volby skončily tak trochu jako naše, nemalým zemětřesením. Po mnoha letech se na špici dostali liberálové, těsně následováni sociálními demokraty. Naprosto propadla dosud dominující křesťanská demokracie, která se stala až čtvrtou v pořadí. Média ve své až patologické zjednodušovací mánii však určila za vítěze Geerta Wilderse, politika, kterého jsme u nás, věrni svým demokratickým tradicím, nenechali ani promluvit. Promptně jej označila opět a znovu za populistu (v tom lepším případě) či rovnou extrémistu. aniž by se pochopitelně obtěžovala tuto nálepku jakkoliv zdůvodnit. Lze jen dedukovat, že jim asi není dostatečně korektní. Více
V březnu byla severokorejským torpédem potopena jihokorejská korveta Čchonan. Při zákeřném a nevyprovokovaném útoku zahynulo 46 jihokorejských námořníků. 31. května tohoto roku zadržely izraelské ozbrojené síly flotilu šesti lodí, na nichž dopravovala turecká charitativní organizace IHH s dalšími partnery náklad, označovaný jako humanitární pomoc pro Gazu. Všichni věděli, že Izrael konvoj nepropustí, navíc při výsadku izraelských vojáků na palubu jedné lodi zaútočili humanitární pracovníci v neprůstřelných vestách a plynových maskách, ozbrojení železnými tyčemi, na tyto vojáky. Zmocnili se jejich zbraní a začali na ně střílet. V sebeobraně zlikvidovali Izraelci devět „humanitářů“. Zatímco co první incident nikoho moc nevzrušuje, druhý vyvolal hysterickou mezinárodní reakci. Více
Úvodem se musím přiznat k omylu. Snad způsobeném chronickou malověrností, snad tím, že se člověk pohybuje po Česku už trochu dlouho. Napsal jsem, že ať dopadnou volby jakkoli, budeme mít pocit, že bude „po volbách jak po vejprasku“. Nemám tento pocit, alespoň zatím. Výsledek voleb asi překvapil úplně všechny. Pro oněch necelých osmatřicet procent, kteří se k volbám neobtěžovali, by to měl být zpětný důkaz o tom, že to má smysl a že ač zdánlivě nemá jedinec šanci něco změnit, neplatí to vždycky. Nesmí být samozřejmě sám. Voliči tentokrát pořádně kopli zavedeným a obnošeným politikům do hraček. Teď je už na těchto politicích (a na jejich pudu sebezáchovy), jak s tím naloží. Více
Za necelý týden si půjdeme zase jednou zavolit. Tedy alespoň ti z nás, kterým to za tu půl- či hodinku (i s cestou) stojí a kteří si možná vzdor všeobecnému posměchu myslí, že lze i jedinci zasáhnout do věcí veřejných a ovlivnit tak svůj osud. Představy o všeobecné manipulaci jsou poměrně dost akceptovány. Zvenčí vypadají jistě paranoidně, než jak praví klasik, „to, že jste paranoidní ještě neznamená, že po vás nejdou“. Měsíc před volbami naostro si mohli vyzkoušet nanečisto volby zatímní nevoliči, studenti a učni. Tento skvělý nápad, jak přimět velice mladou generaci přemýšlet o uspořádání země, se kterým přišla o.p.s. Člověk v tísni, narazil zle na socdemácké hejtmany. Ti byli bezesporu inspirováni svým stranickým vedením. Těžko se divit, mladého vzdělaného voliče či voliče in spe, který by se chystal odevzdat hlas Oranžovému domu, aby s lucernou hledal. Ti aktivnější hejtmané začali po vzoru rudých zakazovat a vyhrožovat. Více
Před pětašedesáti lety skončila v Evropě druhá světová válka, v dikci lorda Dahrendrofa druhá část druhé třicetileté války. V Asii válka ještě pár měsíců trvala, než ji ukončili Američané svržením dvou atomových bomb. Tím paradoxně zachránili veliké množství životů nejen spojeneckých vojáků, ale (a možná především) životů japonských. Zdaleka nejmasivnější oslavy ukončení evropského dílu světové války proběhly letos v Moskvě. K druhé světové válce a hlavně svému významnému podílu na vítězství mají Rusové hluboký vztah, bez diskuse je to možná nejhvězdnější hodina jejich historie. Pravdou je, že tuto válku pomáhali i odstartovat, tenkrát ovšem byli na protivné straně. Více
Řecko má na dosah státní bankrot. Letité pečlivé hospodaření státu dorazilo do finále, parodie na kapitalismus po řecku vyčerpala své možnosti. Řecko se zkrátka chovalo jako řada našich spoluobčanů. Jako jedna příbuzná jednoho publicisty. Pobírá zhruba desetitisícový plat a vzala si stotisícový úvěr na takové životní nezbytnosti, jako plazma a vodní postel. Když se jí dotyčný publicista zeptal, jak to bude splácet, odpověděla bezelstně, že to snad vědí oni, když jí půjčili. Státu trvá podstatně déle, než se dostane do dluhové pasti, pak to ale stojí za to. Jenže Řekové to nějak neberou na vědomí. Abychom parafrázovali, celý svět řeší řeckou krizi, kromě Řeků. Ti si žádné problémy, natož pak selhání nepřipouští. I my se tváříme, že podobným těžkostem jsme na hony vzdáleni. Více
Máj je měsíc spojený s láskou, a to samozřejmě daleko déle, než to do řeči vázané zformuloval jeden z největších českých básníků a literátů vůbec. Začíná jaro, je tu nový život, útrapy zimy jsou zapomenuty, všechno je v radostných barvách. Dušičky jsou zdánlivě naprostým protipólem. Jenže láska a smrt spolu souvisí, jedno bez druhého nemůže existovat. Více
Sedmdesát let po jednom z nejodpornějších Stalinových zločinů, vyvraždění nemalé části polské elity v Katyni, zahynuly desítky Poláků, představující opět elitu svého národa. Zahynuli tragicky nedaleko od Katyně, když jejich letadlo havarovalo při pokusu o přistání na smolenském letišti. Jejich cílem byla Katyň, chtěli se poklonit památce více jak dvacetitisícům obětí masového vraha Džugašviliho. Spolu s nimi přišel o život i polský president Lech Kaczyński. Osobnost jistě kontroverzní, ale uznávaná i svými odpůrci (a že jich není či nebylo málo). Více
Praha se stala na chvilku pupkem světa. Sice jen na slabých 48 hodin, ale i to potěší. Odlesk slávy pak dopadl na celé Česko, zase jsme po dlouhém čase měli být na co hrdi. Nebo jsme si to alespoň mysleli. Dva presidenti dvou jaderně nejsilnějších mocností si v Praze dali schůzku, aby na ní podepsali novou smlouvu START, smlouvu o omezení stavu strategických jaderných zbraní. Zdánlivě se tak rozjíždí (celosvětové) jaderné odzbrojení, které bylo středobodem Obamova loňského pražského projevu. Opravdu jen zdánlivě. Více
Co nás ohrožuje? Dnes a nyní. A co v budoucnu? Ohrožuje nás vůbec něco? Nenastala pohoda, definitivní klid do konce věků, kdy se budeme jen topit v blahobytu, užívat míru a čekat na soudný den? Pak samozřejmě budeme zváženi a seznáni prostými všech vin a zbytek nekonečna strávíme v rajské zahradě. Jen trochu budeme litovat, že nejsme mohamedány a že si v tom ráji neužijeme malinko více a divočeji. To však věrni svému přirozenému pokrytectví nedáme najevo a tak se to nikdo nedoví... Více
Dne 15. března 1939 obsadila německá vojska zbylou část Česka, hanlivě nacisty nazývanou "Rest-Tschechei". Byly vyhlášeny Protektorat Böhmen und Mähren a Slovenská republika (přezdívaná spíše jako Slovenský štát) a přerušena, na více jak šest let, krátká existence Československé republiky. Mezi březnem 1939 a květnem 1945 se nachází snad nejkritičtější etapa dějin českého národa, kdy šlo opravdu o krk, kdy byla v přímém ohrožení prostá existence národa. Samo březnové výročí je vnímáno silněji než kapitulace ze září 1938 a bývá občas i předmětem různých desinterpretací dějin. Více
Palestinský terorista Mahúd Mabhúb, důležitý předák a „zbrojmistr“ Hamásu, byl zabit v dubajském hotelu. Dubajská policie najednou zjistila, že byl zlikvidován izraelskými agenty, kteří pro své krytí využívali padělané evropské pasy. Velká část západoevropských, především pak britských médií, podlehla záchvatu hysterie a virtuálně lynčovala tajnou službu Mossad (a Izrael vůbec). Bývalý hlavní poradce George W. Bushe Carl Rowe prohlásil, že je hrdý na to, že při výsleších teroristů bylo používáno předstírané topení podezřelých teroristů (a asi i další poněkud drsnější metody). Díky poznatkům z těchto výslechů bylo zabráněno několika velkým atentátům a zachráněny tak stovky, možná i tisíce životů. Více
Do vzepjaté předvolební atmosféry přilili svou trochu oleje i odborářští bossové. Najednou si vzpomněli, že se (loni) změnilo zdanění určitých prebend určitých zaměstnanců a rozhodli se bojovat za nižší zdanění (samozřejmě zaměstnavatelů). Jak jinak, než stávkou. A kde jinde, než v dopravě. Kromě všeobecných škod ekonomických by touto legráckou způsobili i nezanedbatelné škody ekologické (extrémní nárůst individuální dopravy, ucpané cesty), politické důsledky lze těžko odhadovat. Odboráři tak chtěli vstoupit do politického boje formou sobě vlastní, a sice vydíráním. Některá média, např. Aktuálně.cz, upozornila na určité dejà vu, které tyto snahy evokovaly. Více
Před 62 lety bylo završeno vítězství československého pracujícího lidu nad zrádnou reakcí, vítězství, z něhož se i sám vítězný lid vzpamatoval až po následném převratu v roce 1989. Do značné míry se z něj však vzpamatovává dodnes. Jistě je důležité zkoumat, co se po únorovém převratu dělo a proč, neméně důležité je však zamyslet se nad tím, co k této dějinné malverzaci v dosud více méně civilizované zemi vedlo a čím byla způsobena. Více
Máme dvě zdánlivě laciné věci k životu: levné jídlo a levné politiky. Tak to chce většina a tak to i má. Kvalita ovšem odpovídá ceně, jinak to ani není možné. Levné jídlo neškodí (snad), ale určitě nepomáhá. To samé ale nelze říci o naší politice, laciné a nekvalitní. Ta škodí, škodí všem a přesto ji chceme (ač na ni nadáváme). V super- a hypermarketech se řídíme zásadou, že jen to nejlevnější je pro nás dost dobré. U volebních uren se ale nechováme jinak. Paradoxně nás obě věci – jídlo i politika – v konečném součtu vyjdou na pěkné peníze. Více
Dne 9. července 1993 schválil český parlament Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Zákon povýtce deklaratorní, nicméně na jeho základě by měly být (kondicionál je zde opravdu na místě) justicí posuzovány zločiny mezi 25. únorem 1948 a 17. listopadem 1989. Režim v tomto období zákonodárce označil jako zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný, obdobně hodnotí i KSČ jako organizaci. Zákon též omezuje promlčitelnost zločinů, jejichž potrestání bylo za komunistického režimu bráněno. Byla to ale totalita resp. byla to totalita po celou tuto dobu? Více
Podnikatel či spíše živnostník, emeritní komunální politik, člověk zajímající se o věci veřejné, milovník historie.