Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Antisemitismus na žluto

Francií zmítá již řadu týdnů to, čemu se eufemisticky říká protesty žlutých vest. Nejsou to ovšemže protesty, ale jak se kdysi říkalo kravály, riots. Lůza puštěná z řetězu, jež se připojila k protestům a zmocnila se jich. Svého zdánlivého cíle, zrušení daní, označovaných jako ekologické, ve své podstatě ale těžce dopadajících na prosté lidi, nižší střední třídu řekněme, už protesty dosáhly. Vláda, zbabělá jak je nejen ve Francii zvykem, hbitě ustoupila. Nepokoje však nepolevily ani náhodou. Ono hnutí žlutých vest nemá žádnou viditelnou strukturu, žádnou hlavu, žádný program. Chce položit vládu, presidenta? Potvrdit to nelze, vyloučit se to nedá. Ale zaspekulujme si. Nemá coby jakýsi vedlejší cíl učinit Francii „judenfrei“?

Prostřednictvím oněch žlutých vest vybublal na denní světlo hluboce zakořeněný antisemitismus. Francie, země, jež si hrála na zemi moderní, oproštěnou od zvetšelých předsudků, je ho plná. Nejen ona, samozřejmě. Z žlutovestých úst zaznělo naplno: Macron je děvka Židů. Inu, lid promluvil, servítky si před hubu nedával. Pravda, Macron sice kdysi pracoval pro banku, patřící Rothschildům, a úvodem svého počínání zrušil drastickou daň pro vysokopříjmové, zavedenou jeho zoufalým předchůdcem. Jenže tahle daň byla, jak to v podobných případech bývá, ubohé populistické gestíčko. Ti opravdu bohatí přešli pod jiné daňové deštníky a tak státní kasa tímto spíše zchudla. To je ale prvoplánovému lidu vcelku buřt. Macron jako president zoufale neuspěl, leč z jiných důvodů. Kvůli své vrozené aroganci i kvůli neschopnosti komunikovat s těmi, jimiž ve skutečnosti hluboce pohrdá. Vůdcem západního světa, toho liberálního, demokratického a vůbec toho hezkého – jak ještě nedávno básnili levicoví snílkové – se nestal a už ani nestane.

Bezpohlavní zpravodajství televizí asi nemá smysl brát vážně a ani moc sledovat. Probleskují tu naštěstí stále i jiné kanály. Protesty žlutých vest zdařile popsal článek Viliama Bucherta v padesátém čísle loňského Reflexu i třeba komentář Jana Fingerlanda 19. prosince na ČRo Plus. Právě Fingerland upozornil na zapojení komika Dieudonného M‘baly M’baly, po otci Senegalce, jenž se těší velkému zájmu muslimské komunity. Jeho leitmotivem je antisemitismus (použijeme-li tohoto zavedeného, leč velice nepřesného označení). Jak je u podobných výtečníků zavedeným zvykem, podezírá Židy z tajné kontroly všeho, francouzskou politiku i film nevyjímaje. Označil připomínku holocaustu za „memorial pornography“. Sám zdraví své příznivce vztyčenou pravicí. (Jak by s ním jakožto mulatem bylo nakládáno za nacismu je asi mimo jeho představivost…) Ale jako správný extrémista je obdivován nejen muslimy, ale i protikapitalistickými exponenty z krajní levice i pravice.

Amorfní hnutí žlutých vest má dnes spoustu požadavků. Ty původní, jak již řečeno, byly vystrašenou vládou splněny takřka obratem. Následují ale další, jeden po druhém. Vystoupení z NATO, stop privatizaci, do důchodu v šedesáti, odchod z eura a tak dále a tak podobně. Národovecko-levicové, tak by se snad daly charakterizovat. Že Francie, francouzská společnost, tak jak je nastavena dnes, nemá budoucnost, je nabíledni. Země, kde většina absolventů kvalitních škol sní o doživotním uplacírování někde ve státní správě, je mimo jakoukoli pochybnost ve slepé uličce. Jenže více méně podobná situace, byť v nejrůznějších lokálních mutacích, je mnohde jinde Evropě. A levicové a/nebo nacionální sirény zvou. Nic nového pod sluncem. A že se přitom nevole zacílí na Židy, to už je tu vysloveně tradice.

Jak říká Jan Fingerland, v souvislosti s demonstracemi žlutých vest vyskytla řada spíše symbolických útoků na Židy nebo židovské objekty, jako jsou synagogy. Jinými slovy, lidový hněv, jenž může být a nezřídka bývá i oprávněný, si snadno najde svůj tradiční hromosvod. Změnila se tedy evropská civilizace od časů kapitána Dreyfuse, Anežky Hrůzové či třeba dávných morových ran? A syndrom žlutých vest nemusí zůstat jen francouzským specifikem. I to, že se i jinde vedle podobných hnutí objeví i hluboce zasunutá nenávist k Židům. O tom netřeba pochybovat. Fingerlandův komentář končí s tím, že se mnozí (Francouzi) ptají, zda vyřešení politických a ekonomických problémů povede i k zažehnání antisemitismu. Odpověď je jednoduchá, nepovede. Problém má skutečně jiné, daleko hlubší kořeny.

Stojí za to se na celou záležitost podívat i z širších souvislostí. Viliam Buchert se ve svém jinak velice povedeném komentáři dopouští jedné hrubé chyby. Podle něj na heslech francouzské revoluce vyrostla americká demokracie. Nic nemůže být vzdálenější skutečnosti. Srovnejme si jen ta historická data: Prohlášení nezávislosti je z 4.7.1776, válka za nezávislost pak skončila uznáním Spojených států pařížskou mírovou konferencí v roce 1783. Tzv. Velká francouzská revoluce počala v roce 1789 (povstání v Grenoblu vypuklo o rok dříve), pád Bastily se konal 14.7.1789. Historicky prvotní tedy je revoluce americká.

Americká i francouzská, dnes kontinentální, demokracie jsou dosti odlišné. (Nedávno se na toto téma objevil zajímavý článek v Respektu.) Právě americká, či chceme-li anglosaská demokracie je zcela určitě ta vyšší. Plyne to ze zcela odlišné povahy obou revolucí, kdy tu americkou lze zjednodušeně nazvat konzervativní, založenou na právu a (možná hlavně) na víře. Tu francouzskou pak poněkud nepřesně za liberální (v souvislosti s dnešními trendy by se chtělo říci levicově-liberální, to by ale bylo trochu moc ahistorické), postavenou na revolučním bezpráví a zvůli i (nejspíš zejména) na odmítání víry, až ateismu. Ta první je dodnes stabilní, ta druhá se poněkud  potácí a nikdy ve skutečnosti dlouhodobě stabilní nebyla. Vezměme jen pád evropských demokracií v meziválečném období a pak za války. Obnoveny byly (v té šťastnější části Evropy) díky vítězství Spojenců, především Američanů. A jen díky jejich vojenské přítomnosti (a ekonomické podpoře) se udržely i po válce druhé.

Zatímco americká revoluce tedy vedla k budování demokratické země postavené na hlubokém respektu k právu, ta francouzská logicky vyústila v zběsilý jakobínský teror, posléze ukončený až Bonapartovou diktaturou. Dalším výhonkem této podivné revoluce pak byla pařížská komuna, na štěstí efektivně završená u zdi Père Lachaise. Potomkem je i VŘSR, kterou se takto bohužel finalizovat nepodařilo. To, jak vypadá (nejen) Francie dnes, je tedy „geneticky“ dáno tímto původem. Samozřejmě pokud bychom se vypravili hlouběji do historie, asi bychom došli k tomu, že tyto diference byly zjevné již v éře osvícenců, kdy ti francouzští se od svých anglosaských „kolegů“ dosti výrazně lišili. Stejně tak je to podmíněno rozdílným vývojem francouzské a anglosaských společností i mentalitou.

Měli bychom odhodit tu naši evropskou zpychlost, shlížející pohrdavě přes oceán. Jenže to by museli vesla a kormidla opustit levicoví socialisté, vládnoucí dnes kontinentu. Jak ale zbavit kontinent nenávisti k Židům, jež se dnes ventiluje v podobě evropské politiky vůči Izraeli? Vedle této tradiční, ač totálně stupidní animozity, kterou Evropané potajmu sají s mateřským mlékem, je tu nepopiratelný, byť korektnisticky smlčovaný fakt, že muslimská populace se v řadě evropských zemí blíží k deseti procentům. Francie sama byla v posledních letech svědkem řady útoků, staví se k nim však zoufale alibisticky. Odsoudí, dále se ale nic neděje. Symptomatický byl útok na Charlie Hebdo. Časopis asi označitelný jako bolševicko-sprosťácký (jemně řečeno). Sešli se politici z Evropy a před objektivy si zademonstrovali. Ještě jsou v paměti do sebe zavěšení Hollande s Merkel. Že ale současně byla povražděna řada nevinných lidí v jedno pařížském košer obchodě, po tom už za chvíli neštěkl ani pes…

Asi se tedy těžko lze divit tomu, že Francie dnes vypadá tak jak vypadá. Země upadá. Lid ve žlutém nebojuje za to, aby se mu stát méně montoval do života. Aby měl více svobody. Ale za to, aby se stát lépe postaral. Peníze na to je třeba vzíti bohatým. A nejlépe Židům. Těm však hlavně vzít tu jejich moc, o níž jsou davy tak skálopevně přesvědčeny. V tom se mentalita lidových mas už nějakých tisíc let nemění. V kombinaci s bující islamizací (západní) Evropy to představuje věru třaskavou směs. Nálože v základech evropské civilizace. Že takto vypadá Francie, je hrozné. Že takto podobně vypadá Evropa, je tragédie.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama