Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Cenzurou ke svobodě a Donald na tapetě

Totalitní či polototalitní režimy již dlouho omezují svobodu i na internetu. Příkladem budiž Čína, jsou ale i samozřejmě další. Smutné je, že rozhodující internetové společnosti, prakticky všechny americké, zapomínají na základní americké svobody a oněm vládám snaživě přisluhují. Naposledy se však rozhodla držet pořádek a dobré mravy na internetu i vláda německá. Zavedla zajímavý a efektivní způsob cenzury, kdy cenzorem je sám poskytovatel a koná za příslušný stát, aniž by za toto dostal cokoli. Snad jen to, že nedostane obří pokutu. A první zkušenosti ukazují, že cenzura není téměř nikdy dobrým nápadem. Mezitím se média stávají válečným polem. Zatímco se terčem kritiky z „neoficiálních“ zdrojů stává současný establishment, cílem většiny zavedených médií, tedy těch levicově liberálních, je pak bezkonkurenčně současný americký president.

Internet prošel za svou relativně krátkou existenci dramatickým vývojem. Jeho otcem i matkou je americká armáda, která jej vyvinula coby svůj komunikační prostředek. Posléze byl uvolněn pro akademický sektor a následně i pro další včetně veřejnosti. Zpočátku záležitost pro fajnšmekry, první vyhledávače ale ukázaly dosud nevídané možnosti. V tomto tisíciletí se stal internet bezkonkurenčně hlavním zdrojem informací. Postupně se ale stává nezvladatelným. V plné nahotě se prokazuje vcelku logická pravda, že nadbytek informací je jednoznačně horší než jejich nedostatek. V případě nedostatku věnujeme úsilí jejich získání (kdysi třeba poslech cizího rozhlasu a podobně), v nadbytku se ale topíme. Snadno pak můžeme vzít za bernou minci naprosté nesmysly. Internet také poskytuje značnou anonymitu, ať již opravdickou nebo jen domnělou. Ta povzbuzuje různě vyšinuté jedince ke zvracení svých pocitů, za které by se normálně na veřejnosti spíše styděli. Podobnost s agresivitou na silnicích není věru náhodná.

Internet také připadal spoustě lidí jako prostředek, jenž v posledku zajistí svobodu všem, všem, všem. Snad krom společností, jež se od něj zcela odstřihnou. Nic není vzdálenější pravdě. Totalitní či autoritativní režimy si rychle osedlaly způsoby, jak své poddané odříznout od nežádoucích informací a témat. A i v těch svobodných společnostech hrozí možnost, že by se internet stal spolupachatelem toho, že svobody výrazně ubude. Vhodně šířené dezinformace či filtrování „nevhodných“ zpráv může být efektivní technologií mocenské manipulace. Nelze zapomínat na to, že nesčetněkrát si lid sám zvolil své jho. Třiatřicátý rok v Německu, šestačtyřicátý v Československu, o volbách v rozvojovém světě ani nemluvě. Odtud veliká podezíravost vůči přímé demokracii a jejím propagátorům. Jakž takž funguje díky tradici a specifickým podmínkám opravdu jen ve Švýcarsku.

Internet se dnes plní dezinformacemi i nenávistnými výlevy, lze se obávat, aby jej zcela neopanovaly. Neustále je na přetřesu ovlivňování voleb prostřednictvím cílených kampaní. První na ráně je samozřejmě zvolení Donalda Trumpa. Tady se všichni leví liberálové snaží, až se jim od klávesnic kouří. Důkazy ale chybí a asi chybět budou i do budoucna. Fabulované konstrukce jsou notně kostrbaté, nepopiratelným faktem ovšem je, že Trump americkými občany zvolen byl. A dost možná k jeho volbě přispěla nenávistná protikampaň řady médií. Hlasování samo bylo i o důvěře k těmto médiím. Americká ústava ale zaručuje absolutní svobodu slova. Na rozdíl od Evropy.

Takové Německo se rozhodlo korigovat nenávistné výlevy na síti vpravdě s německou důkladností. Zodpovědnými za dodržování těchto pravidel se stali samotní poskytovatelé, tedy především Facebook. Pod hrozbou drastických sankcí jsou povinni mazat nenávistné, ale také občas „nenávistné“ projevy v šibeničních lhůtách od upozornění. Neexistuje nic jako soudní přezkum. Nastupuje tedy úřední zvůle. (Dobře ji známe z jiných oblastí u nás, v případě civilizované země a právního státu, jimiž na rozdíl od nás Německo bezesporu je, to ale dosti překvapí.) Při obrovském kvantu příspěvků musí tedy postižené firmy řešit věc technicky, tedy za pomoci počítačových algoritmů. Nepřekvapí tedy, že kromě výroků představitelek opoziční AfD mažou systémy snaživě i jejich ironizování. K zamyšlení je obé. Cenzurovat vyjádření zvolených zástupců lidu, ať již sebehorších, či satirické příspěvky, jež počítačový program prostě nepochopí, to je vykročením do pekel. Pokud ovšem pojmeme levicové liberály jako jakési komunisty dneška, tak je to vcelku v souladu s jejich dlouhodobým směřováním. Překvapí ovšem, že se tak děje v Německu, zemi s vysokou politickou kulturou. A navíc rozhodující zemi Evropy. Pravdou ovšem je, že současná kancléřka i ministr vnitra vyrostli v Dederonii a podobné postupy tak mají z mládí zažité.

Představa, že podobnými administrativními zákroky vyčistíme internetový prostor, je samozřejmě směšná. Pouze tak snížíme míru svobody, beztak již v důsledku dalších (jistě na počátku dobře míněných) kroků povážlivě klesající. Navíc podobné stupidní postupy nerozlišují mezi tím, když se někdo pod svá vyjádření podepíše, je tedy velice jednoduše dohledatelný a sankcionovatelný, a tím, když někdo zvrací nenávist a skrývá se v anonymitě. Ostatně Německo již krátce po první imigrační vlně zažilo zkušenost s neformální cenzurou, když po známé silvestrovské noci byly filtrovány informace jak médii, tak i úřady. Korektnismus se tak dostal do další fáze.

Donalda Trumpa nikdo z korektnismu podezírati nemůže. Leví liberálové si jej zvolili úhlavním nepřítelem číslo jedna a v podstatě od počátku proti němu rozpoutali nenávistnou kampaň. I toto jednoznačné zaměření je ale ve své podstatě jen opačnou stranou téže mince, a sice faktické cenzury či ideologické zaslepenosti. Těžko říci, co je horší. A v případě těchto druhdy seriózních médií to jen snižuje dále jejich důvěryhodnost. Na rozdíl od všech těch internetových šílenců či manipulátorů, kteří v zásadě zůstávají v anonymitě, popřípadě bez potíží obléknou novou identitu. Situace na „oficiálním“ mediálním poli se tak blíží k té na internetu. V podstatě se vede válka a lidé si volí médium ne proto, aby viděli či slyšeli co se děje, ale aby konzumovali to, co chtějí slyšet či vidět. Obrátíme-li se na NYT nebo CNN, dozvíme se jak se DT nedaří a jaký je to lotr, pustíme-li si Fox News, dozvíme se pravý opak. Pouze bažíme-li po nestranných informacích, máme tak nějak smůlu.

Jak vidno, mediální pole opanovala cenzura ruku v ruce s dezinformacemi. Či jednostrannými informace a aktivistickou propagandou. A i to jsou dvě strany téže mince. Mezitím se média, a to i ta zavedená, stávají den ze dne méně důvěryhodná. Jejich snahy vyznívají nezřídka kontraproduktivně. Platí to o Donaldu Trumpovi, jenž se tak stává sympatický i těm, které by to jinak nenapadlo. Pokud se české kotliny týká, pak lze třeba jen spekulovat, nakolik soustavná podpora mainstreamových médií poškodila nadějného presidentského kandidáta z úctyhodné akademické stáje a napomohla tak paradoxně do sedla staronovému gubernátorovi a čínskému exponentovi…

Uzavřeni do svých sociálních (a mediálních) bublin konzumujeme informační stravu dle svého výběru. Jen o tom, co se děje ve skutečnosti, víme čím dál méně. A čím dál méně nás to i zajímá. A rok 1984 je blíž, než se zdá.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama