Komentáře: České čtvrtstoletí

Od: Anonym

Anonym — Wed, 13 Feb 2019 23:37:14 +0000

Od: Henri

Henri — Thu, 12 Feb 2015 12:16:39 +0000

To je práve ten český postoj
Ja som si po osamostatnení Slovenska naivne myslel, že Česko po čase nabehne na určitú sebereflexiu ohľadom svojich stereotypov voči Slovensku. Ale vidím, že schodnejšia cesta je ďalšie idealizovanie si svojich počinov a ružovej histórie a-la „První republika“, než priznanie si faktu, že sme tým „čobolákom“ mali dať to, čo sme sľúbili a decentralizovať „český“ štát na švajčiarsky model skutočnej navzájom sa rešpektujúcej federácie. Možno za 20 rokov sa začne o tom diskutovať ……

Od: Martin

Martin — Sat, 31 Jan 2015 13:16:11 +0000

ad 1) Rozklad měl společný stát uložen (od svého vzniku roku 1918 – moje pozn.) ve svých genech.
TGM v roce 1918 nezakládal žádný „společný“, ale jednotný stát, založený na rovnoprávnosti všech jeho občanů různých národností. Jednalo se o standardní pluralitní systém, nikoliv o nějaký nevyzkoušený experiment. Během prvních téměř 20 let, v období, kdy ještě nehrozilo jeho zničení v důsledku války s agresivním sousedem, prokázal svou životnost a schopnost dále se rozvíjet.

Od: Martin

Martin — Sat, 31 Jan 2015 13:11:31 +0000

pokračování
Brutální zásah do dobře nastaveného ústavního a politického systému provedli komunisté. Nejprve v roce 1948, když do textu ústavy prosadili formulaci o 2 rovnoprávných národech a zejména o 20 let později, kdy podle sovětského vzoru bylo nově vzniklým národním republikám přiznáno právo na sebeurčení. Právě toto „právo“, které žádná ústava moderních federací (USA, SRN, Švýcarsko) ve svém ústavním textu nezakotvuje, společně se zavedením tzv. majorizačního zákona, který bránil k prosazení vůle parlamentní většiny, znetvořily celý ústavní systém a naprogramovaly do ústavy desintegrační proces, jehož účinky se mohly projevit až po zrušení vedoucí úlohy KSČ.

Od: Martin

Martin — Sat, 31 Jan 2015 13:09:43 +0000

dokončení
Poslanec za VPN a předseda SN ve FS Milan Šútovec později napsal, že Československo mohlo přežít jen „s podmínkou okamžité -i násilné revoluční- strukturální institucionální rekonstrukce.“ Ta by se samozřejmě neobešla bez otevřeného střetu se slovenskými národními vůdci. Rozhodujícím aspektem tu bylo politické umění, lépe řečeno neumění nových polistopadových elit. Pan Ježek svádí polistopadový vnitřní kolaps Československa na 1. republiku a Masaryka a politiku nových elit nebere v úvahu. Historik Jan Tesař v souvislosti s Mnichovem správně vystihl podobné myšlenkové stereotypy, když napsal: „Přístup k dějinám, který se zakládá na obviňování předků za to, že nám nevyřešili naše problémy, resp., že řešíce své problémy způsobili nám jiné, je zbabělý alibismus.“

Od: Martin

Martin — Sat, 31 Jan 2015 13:07:33 +0000

ad 2) Masaryk …zlehčoval pittsburskou dohodu tím, že neměla právní závaznosti.
Na to nemusí mít člověk ani právnické vzdělání, aby po přečtení jejího textu pochopil, že tato deklarace občanů USA, vydávaná ryze účelově za dohodu, nikoho k ničemu, tím méně Masaryka, nezavazovala. Jednalo se o programové prohlášení o tom, jaké postavení by mělo mít Slovensko v nově vzniklé republice. Pokud by o dohodu skutečně šlo, musela by vymezovat stranu, která se k něčemu zavazuje, stranu, které se poskytuje plnění a termín plnění. V jejím konci je navíc pasáž o tom, že konkrétní ustanovení se ponechává domácím představitelům. Vágní formulace o tom, co Slovensko vše bude mít, např. vlastní administrativu, byly alespoň částečně naplněny zemským zřízením z roku 1928, kdy byla ustanovena funkce zemského presidenta, (částečně voleného) zemského zastupitelství a zemského úřadu.

Od: Martin

Martin — Sat, 31 Jan 2015 13:05:12 +0000

dokončení
Tvrzení o tom, jak Češi nebo Masaryk osobně porušili pittsburskou dohodu tím, že nedali Slovákům autonomii, byla pouhou hlinkovskou propagandou. Podobný charakter měla deklarace o nezávislosti, kterou TGM sám vypracoval. Praví se v ní mimo jiné o odluce církve od státu, k níž však nedošlo, ale stát měl laický charakter. Je zřejmé, že některé její programové záměry (na rozdíl od pittsburské deklarace) se nepodařilo naplnit, protože zvolení zástupci lidu, kteří jako jediní o tom mohli rozhodnout, od něho ustoupili.

Od: Martin

Martin — Sat, 31 Jan 2015 13:01:38 +0000

ad 3) Až do roku 18 to vypadalo hodně beznadějně…hlavně Angličané si rozbití Rakouska, stabilizujícího prvku střední Evropy, nepřáli.
Ne snad beznadějně, ale dost nepříznivě vypadala situace na počátku roku 1916, kdy hrozilo, že bude podepsán separátní mír. Z té doby se zachoval rozhovor Masaryka s Benešem, kdy si oba uvědomovali, že za takové situace by se do vlasti již nikdy nemohli vrátit. Po vstupu USA do války byla porážka mocností osy již jen otázkou času a prohlášení dohodových mocností o poskytnutí nejširší autonomie pro Čechoslováky a ostatní národy jmenovitě uvedené zněla naopak velmi nadějné. Fakt, že plnému diplomatickému uznání se Československu dostalo téměř měsíc před skončením války, je pozoruhodný a v diplomacii do té doby neobvyklý.
Angličané i ostatní dohodoví státníci si během války postupně uvědomovali, že další existence Rakouska není v jejich zájmu, protože v důsledku své úplné závislosti na Německu nemůže být nadále stabilizačním prvkem v evropské rovnováze sil.

Od: Martin

Martin — Sat, 31 Jan 2015 12:59:05 +0000

dokončení
Velkoněmecko, které by spolklo Rakousko, by se stalo hrozbou i pro Velkou Británii, protože rovnováha sil na kontinentu by se výrazně vychýlila ve prospěch Německa, což by ohrožovalo britské zájmy. Za této situace byl vznik nástupnických států nejen pro Francii, ale i Anglii přijatelným řešením. Tradičně opatrná anglická diplomacie se však nebyla ochotna vázat sliby, které by později nemohla nebo nechtěla dodržet. Tato skutečnost je mylně vydávána za důkaz toho, že Anglie se snažila Rakousko zachovat do poslední možné chvíle nebo, že snad dokonce nesouhlasila se vznikem nástupnických států. Tajná separátní jednání Rakouska s Francií byla jen marnou snahou o zachování říše, kterou státy Dohody odepsaly již dříve. Lži císaře Karla Vilémovi, že Rakousko nevedlo s Francií separátní rozhovory, byly jen poslední kapkou.

Od: Martin

Martin — Sat, 31 Jan 2015 12:57:28 +0000

ad 4) Jak ostatně pravil jistý francouzský generál při pohledu na mapu nového státu. Takovýto stát se nedá hájit vojensky, jen diplomaticky.
Tento bonmot, o kterém se pan Ježek zmiňuje při každé vhodné příležitosti, zcela nesprávně vydává za geopolitickou zákonitost a vyvozuje z ní, že mnichovská dohoda a následná hitlerovská agrese a okupace se udály následkem špatné (nebo dokonce katastrofální Benešovy) zahraniční politiky. Podle této logiky malé státy, které se staly obětí agrese, měly špatnou zahraniční politiku, protože vpádu cizích vojsk měla zabránit diplomacie. Také Kuvajt měl zřejmě v roce1990 špatného ministra zahr. věcí, když jeho diplomacie nedokázala odvrátit Irák od anexe.