Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Jim poděkování a lásku

Tak podobně psal kdysi básník. K oslavě rudoarmějců, majících nepřehlédnutelný podíl na našem osvobození i na vítězství v druhé světové válce. Přičemž vcelku pochopitelně poeta přehlížel též nepřehlédnutelný podíl Sovětského svazu právě na rozpoutání této války. Jeho slova pak použil jiný velký básník, ale také protestní zpěvák, v trochu jiné souvislosti. V reakci na vpád ruských vojsk o třiadvacet let později. Nyní byla jaksi nastolena otázka, zda nezahrnout poděkováním a láskou Čínu. Za to jak nám pomáhá. A nebo spíš za to, jak se díky ní epidemie COVID-19 rozlétla po celé planetě?

Před pár dny, při příletu letadla s čínskými zdravotními pomůckami, jež tak chyběly díky nedokonalosti státních rezerv, přesněji řečeno jejich spravování a zásobování, zazněla podobná slova díků od vrcholných českých ústavních představitelů. Z úst předsedy vlády a jeho zástupce, ministra vnitra. A naposled z úst hlavy státu, při její první a zatím i poslední reakci na vpád koronaviru na naše výsostné území. A právě v této souvislosti třeba zdůrazniti, že se jednalo o materiál, který jsme si zaplatili. Předem. A který jsme si chtěli i dovézt. To však bylo proti srsti čínským soudruhům, kteří trvali na tom, že materiál přiveze právě čínský letoun. Z ryze propagandistických důvodů, vnitřních i vnějších. I tu tiskovku po příletu si čínská strana vynutila, jak vyplývá z rozhovoru senátora Pavla Fischera pro ČRo Plus z 26. března.

Pavel Fischer si ostatně myslí, že tento přístup k nám Čína volí od onoho poníženého dopisu před čtyřmi roky, kdy se čtvero vrcholných státních představitelů pokorně omlouvalo za přijetí dalajlámy ministrem kultury. Od té doby, jak říká, s námi Čína jedná jako s lokaji. Jiné země dostaly pomůcky relativně včas a – dodejme – bez doprovodného cirkusu. U nás si Čína objednala vítání a děkování. A doplňme ještě, ani premiérovi ani vicepremiérovi něco takového nečinilo obtíže. A tak nějak se přitom zapomnělo, že před pár týdny, kdy v Říši středu epidemie vrcholila, letěla tam pomoc od nás. Možná spíše symbolická, gesto to ale bezesporu bylo a bylo to zadarmo. Tedy dar. Nikoli předem zaplacená zásilka zboží. A že Čína naší pokorné vděčnosti náležitě propagandisticky využila, už jsme také měli možnost sledovat. Například v 168 hodinách. Zvlášť si soudruzi vychutnali hlavu státu.

Česká vláda zatím vše zvládá spíše chaoticky. Do jisté míry by se to dalo omluvit, jedná se o mimořádnou situaci, která nejen nás zasáhla prakticky poprvé. (Naposledy tu byla epidemie španělské chřipky po Velké válce. Mimochodem, daleko drastičtější.) Jenže zde jednotlivé kroky budí dojem, že jsou podnikány ad hoc, bez většího přemýšlení. Systém pokus – omyl. Tu pendleři mohli dojíždět 50 km, druhý den už sto. Tady zase senioři měli vyhrazenu dobu k nákupu od desíti, další den od sedmi – to vydrželo dokonce dva dny – a pak již od osmi. Navíc se upravila kategorie prodejen. Podobně je to s kroky na podporu ekonomiky a podnikatelů, zejména živnostníků. To je však vše zatím jen na začátku. Bude to ale míti zásadní dopad na to, jak tahle země krizi přečká. Míněna je ta následná krize hospodářská, jež může být daleko horší než ta zdravotní.

Podstatné je vystupování představitelů moci před veřejností. Základem pro úspěch je to, aby národ měl pocit, že se jde správným směrem, že otěže třímají lidé rozhodní, kteří vědí co dělat. Bez Churchilla by Anglie ve čtyřicátém asi šanci neměla. My zdaleka v podobné situaci naštěstí nejsme, i nám by se však docela sešel věrohodný leader. Jenže kde vzít a nekrást. Premiér neustále dokládá, že je marketingovým produktem. Babišův nedávný projev byl brilantní a toho, kdo jej sledoval poprvé, by přesvědčil. Jenže toto vybočující vystoupení bylo právě produktem zdatného marketingového týmu. Premiérovo jinak dosti chaotické vystupování naznačuje, že je tento marketingový tým i jeho nejsilnější stránkou. Jenže marketingový tým zemi krizí neprovede a ani provésti nemůže. Zoufalé je vystupování hlavy státu. Či spíše nevystupování. O tom, že má země presidenta, se přesvědčila až jeho projevem na jedné privátní televizi. A projev to byl věru tristní. A pak zase nic. Možná je to tak ale lépe.

Vraťme se ale k původci, k Číně. Tam to vše začalo. Kombinace hypermoderních velkoměst neuvěřitelně přeplněných lidmi a středověkých hygienických podmínek vytvořily matečný roztok, v němž se virus zrodil. (Neunikl-li z oné wuchanské laboratoře, to je ale ryzí spekulace.) A totalitní řízení státu i celé společnosti s tím vším vytvořilo potřebnou třaskavou směs. Varování přišla již v prosinci. Osud lékaře Li Wen-lianga je dobře známý. Nyní zmizela čínská lékařka Ai Fen z Wu-chanu, která byla jednou z prvních, kdo upozornil na nový typ koronaviru. Jak píší Novinky, Fen dala rozhovor čínskému magazínu Renwu, v němž kritizovala vedení nemocnice za to, že ignorovalo brzká varování před koronavirem. A nešetřila ani čínskou vládu, která se snažila zatajovat informace.

Odborníci se shodují, že při včasném a adekvátním přístupu mohlo být šíření epidemie minimalizováno. Pokud by mu nebylo vůbec zabráněno. Nakonec i do Evropy se epidemie vevalila přes Itálii, kde v Lombardii pracují desítky tisíc čínských dělníků. Mnozí bezesporu na černo, mimo evidenci. Za epidemii ve světovém měřítku tak odpovídá čínské vedení, jež se ovšem nyní snaží zneužít celou tragédii pro svou propagandu. Pomáhá celému světu (čti prodává mu pomůcky, které vyrábí) a náležitě se u toho dává vidět. Šíří nezakrytě různé hoaxy, jako třeba že chorobu do Číny zanesla americká armáda coby biologickou zbraň. V tom zdatně sekunduje jeho souputník, Rusko. Jak říká datový analytik František Vrábel, již 20. února přinesla TV Zvezda, patřící pod ruské ministerstvo obrany, zprávu, že virus unikl z americké laboratoře. Co se teď doopravdy děje v Číně či Rusku, je záhadou. Ani čínským, ani ruským údajům se věřit nedá. Ale poslední model koronaviru, který tak zamořil planetu, je skutečně čínský virus. Jak ho nazývá president Trump.

Pokud se hospodářských vyhlídek týká, je jen otázkou, jak hluboký a dlouhý bude pád. Pro nás hraje důležitou roli naše vazba na Německo. To – protože v letech hojnosti hospodařilo šetrně – nyní připravuje ambiciózní plán obřích investic na podporu ekonomiky. Má na to. A my se s ním můžeme svézt. Naše cesta ze dna by tak mohla být i docela svižná. Vzdor vládě a jejím snahám, chtělo by se ironicky říci. Jenže nejen chlebem živ je člověk. Mince má i druhou stranu, vedle hospodářství i svobodu. A státy, jejich politici i správa, najednou získaly násobně větší moc nad občany. A moc zachutná rychle, sotvakdo se jí je ochoten sám vzdát. (V Evropě se něco podobného stalo během Velké války a po ní, kdy prudce vzrostla působnost států. A už zůstala. Nic dobrého to nepřineslo.) Ten rozhodující střet tak přijde až jako poslední.

Asi se netřeba bát u anglosaských národů, u těch evropských to už může býti krapítko horší. Tam svobody nepozorovatelně ubývalo již delší dobu. A u nás? Vztah Čechů ke svobodě je spíše pofiderní, vzpomeňme na druhou republiku či počátek normalizace a na to, jak rychle a bez odporu jsme byli ochotni vklouznout ze svobody pod jařmo autoritativního a následně totalitního státu. A nedávné poznámky plukovníka Prymuly o tom, že podobné krize lépe zvládají autoritativní státy než demokracie či obdivné sentence premiéra i dalších směrem k Číně se nesetkaly s žádným větším odporem. Aby se nakonec nenaplnila předpověď profesora Přibáně, že po koronaviru nás čeká střetnutí s daleko horším virem, virem absolutní moci.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama