Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Jsou Palestinci lidmi druhé kategorie? – Otevřený mail Dušanu Radovanovičovi

Vážený pane Radovanoviči,

patřím mezi stálé posluchače ČRo Plus. Občas tedy narazím i na Vaše komentáře či editace pořadu Svět ve 20 minutách. Asi bych našel dost momentů, kdy se s Vámi neshodnu, to je ale jistě zcela v pořádku. Váš komentář v pořadu Názory a argumenty z 18.5.2018 pod názvem Jsou Palestinci lidmi druhé kategorie? mě však doslova zvedl ze židle.

Izrael v těchto dnech slaví 70. výročí své novodobé existence (jinak ovšem jako státní útvar židovského národa vznikl ve stejných místech nějakých tisíc let před Kristem). Celou tu dobu byl předmětem arabské agrese, napaden byl pár hodin po svém vzniku armádami všech svých sousedů. Jejich cílem bylo zahnat Židy do moře (a svým způsobem tak dokončit holocaust). Ač v to nikdo nevěřil, Izrael obstál a přežil. Výsledkem války v šestapadesátém roce bylo uvolnění Tiranské úžiny, jejíž opětovné uzavření Egyptem bylo (vedle zcela zjevných příprav na totální válku) příčinou války šestidenní. Mimochodem, samotné uzavření oné úžiny bylo nepochybným casus belli – jak by asi Vám jistě mnohem bližší Rusové reagovali na uzavření Bosporu a Dardanel? A v tomto případě by i Rusové byli jaksi v právu. To samé platí o jom-kipurové válce, teroristických útocích z Libanonu či Gazy, atp.

Výročí založení státu Izrael si zvykli Palestinci označovat jako nagba, katastrofa. K letošnímu výročí se rozhodl Hamás konat demonstrace na hranicích s Izraelem s cílem tuto hranici prorazit a pochodovat na Jeruzalém. Samozřejmě nikdo, ani Hamás sám, neočekává, že by se něco podobného mohlo podařit. Přivolá to ale pozornost médií a při dostatečné agresivitě ze strany Palestinců bude i dost mrtvých. Sice na vlastní straně, to je ale oč Hamás usiluje. Dodatečnou motivací mu bylo jistě i přesunutí americké ambasády do Jeruzaléma. Nakonec i Hamás sám přiznal, že většina mrtvých byli jeho příslušníci, tedy teroristé. (Pro Vaši informaci, Hamás je považován za teroristickou organizaci, a to dokonce i v Evropě.) Stran ostatních obětí – Hamás je (podobně jako libanonský Hizbollah) organizací, jež často a s chutí využívá lidských štítů, umisťuje své palposty do škol, nemocnic či mešit. Tyto „drobnosti“ jejich přátelům a obhájcům nikterak nevadí.

Sentence, jíž uvádíte Váš komentář – fiktivní zpráva o 60 mrtvých na demonstraci proti Andreji Babišovi – je neuvěřitelně demagogická. Ve své podstatě je to bohapustý blábol, jenž ovšem zpětně jaksi „legitimizuje“ následující komentář. V tomto případě však nejde o demonstraci jako takovou (byť velice nepokojnou, čti násilnickou), ale o pokus o násilné proniknutí na cizí území. A tomu se každý rozumný stát hodný toho jména brání. Je-li to nutné, pak i střelbou. Výrok „jeho (tedy izraelští) vojáci stříleli ostrými náboji do davu demonstrujících a de facto bezbranných Palestinců, protestujících v den výročí Nakby proti přenesení americké ambasády do Jeruzaléma a proti děsivým podmínkám, v nichž jsou nuceni pod neprodyšnou izraelskou blokádou Gazy žít“ je zcela mimo realitu. Je to čistá lež, nicméně zopakuje-li se stokrát, stane se v duchu onoho známého úsloví Dr. Goebbelse pravdou, že. Nejednalo se o žádnou pokojnou demonstraci a ani střelbu do davu bezbranných. Demonstrace byly násilné, což bylo každému jen trochu nezaujatému zřejmé z běžného televizního zpravodajství. Z palestinského tábora se na Izraelce krom dalšího i střílelo. Je-li toto pro Vás pokojná demonstrace, jak potom asi vypadá ta násilná?

Gaza je skutečně blokována, a to z obou stran, tedy i z té egyptské. A důvody pro to jsou zcela evidentní, z Gazy je setrvale Izrael ohrožován, průběžně ostřelován raketami (Bohu díky za Iron dome), z jejího území pronikají teroristé. Za onen opravdu ne moc pohodlný život si mohou ale Gazané sami, přesněji řečeno Hamás. Prostředky, jimiž je až příliš štědře podporován ze zahraničí, využívá minimálně ve prospěch obyvatel, radši za ně hloubí tunely na cizí území (izraelské i egyptské), nakupuje zbraně a tak podobně. Kdysi se tomu říkalo „Kanonen statt Butter“. Gazané by vlastně mohli Izraeli pouze děkovat, protože jen díky němu přežívají. Třeba díky dodávkám elektrické energie.

Hovořit o podobnosti s masakrem v Sharpeville, kdy v roce 1961 jihoafrická policie střílela do demonstrantů (byť i zde se zdroje rozcházejí, pokud se pokojnosti demonstrace týká) či událostmi v Amritsaru, kdy v roce 1919 stříleli britští vojáci do pokojných demonstrantů, je zcela nesmyslné. Ale opět a hlavně – především demagogické. V tomto případě útočily ozbrojené násilnické hordy proti území cizího státu. V takovémto kontextu lze považovat izraelskou reakci nejen za přiměřenou, leč i vysloveně umírněnou. Opravdu není jedno, co si o konfliktu (či spíše konfliktech, ono jich je tam povícero) na Blízkém východě myslíme. A vůbec není jedno, kdo nese kolik viny. A oni „zmasakrovaní“ lidé představovali bezprostřední ohrožení hranice Izraele, jediné civilizované a demokratické země široko daleko. Nebyli stříleni jako králíci. Ohrožovali bezprostředně izraelské území a izraelské vojáky (ležící na hranici tohoto území). Bláboly o masakru či genocidě jsou naprosto mimo, jsou součástí demagogické propagandy, na niž jsme my starší byli zvyklí z minulého režimu. Černé bylo bílé a naopak. Ruské propagandě je toto pojetí mimochodem vlastní dodnes. Ona je to ta stokrát vyřčená goebbelsovská lež, transformující se v pravdu. I odvolávky na OSN a její komisi pro lidská práva jsou zcela zavádějící. Jak je to dávno, co jí předsedali Libyjci (ještě za velkého Muamara)? A podobní pečovatelé o lidství se v ní angažují úspěšně dodnes.

Dnes je terčem Izrael útoků ze stran západoevropských médií, akademické sféry a nakonec i politiků. V podtónu se jedná o starý dobrý antisemitismus (což je poněkud nepřesné označení pro antijudaismus, Arabové i s jejich vztahem k ženám i demokracii, atp. nikterak nevadí). Ataků na Židy, a to i násilných, přibývá. Izrael je naštěstí stát dostatečně silný, aby to ustál. Jednotlivé Židé v Evropě se však dostávají pod stále silnější a agresivnější tlak. Cílem jsou tedy Izrael a potažmo pak Židé, to se ale nahlas neříká, antisemitismus je přeci fuj. Ale takový antisionismus… Nakonec nic nového pod sluncem, stačí si poslechnout takového prokurátora Urválka. Dnešní Česko dlouhodobě stojí na straně Izraele, což je jistě jedním z mála momentů, na který lze v české politice býti hrdým. A propaganda, jíž je zahlcována západoevropské veřejnost (svou roli tu sehrávají bez diskuse i tamní muslimské minority, zejména ta arabská), u nás naštěstí příliš nekvete. Tím ovšem nelze říci, že tu absentuje. Váš vrcholně demagogický článek k ní lze počítat. O to smutnější je, na jakých vlnách zazněl. Julius Streicher by z Vás určitě měl radost.

Cítil jsem intenzivní potřebu se k Vašemu komentáři vyjádřit. Tento e-mail si dovoluji považovat za otevřený ve smyslu otevřeného dopisu.

S pozdravem

Josef Ježek

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama