Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Kam jdeš, Ameriko?

Kam kráčíš, Ameriko? Dalo by se ptát spolu se Samuelem Huntingtonem. Jeho skvělá kniha je z roku 2004, zabývá se úpadkem americké společnosti a krizí americké identity. Tu si ztotožňuje s protestantskou anglosaskou kulturou a americkými demokratickými hodnotami. Vinu dává multikulturalismu a hispánské imigraci (i určitému vytlačování angličtiny španělštinou). Tak o něm hovoří třeba Wikipedie a neváhá citovat odsuzující kritiky. Ale nemá náhodou tento zatracovaný velikán pravdu?

V jedenačtyřicátém čísle uveřejnil Respekt článek Jiřího Soboty Co se stalo s Amerikou. Článek se přes nepřehlédnutelnou snahu o pokud možno objektivní pohled nevzdává obligátních levicových klišé. Trumpovi voliči jsou nevzdělaní běloši, kterých tak jako tak ubývá, vykazují rysy kmenové společnosti, a tak podobně. Zato ti Bidenovi, bílí vzdělanci, barevné a jiné menšiny. Prostě společnost nová, společnost budoucnosti. Někdo by jedovatě dodal, společnost lepší a radostnější. (Hodně zjednodušeno, v zásadě to ale takhle vyznívá.) Je tomu ale opravdu tak? A nestala by se ta „pestrobarevná“ Amerika nakonec spíš tou latinskou či karibskou Amerikou? A pak by skutečně mohla vypadat a chovat se jako Argentina, Brazílie či nedej Pánbůh Venezuela. Do těchto zemí se neutíká. Jsou to země setrvale chudé či přinejmenším chudší. Špatně spravované. Rozhodně by taková Amerika nebyla garantem svobodného západního světa… Co je tedy hlavním problémem Ameriky dneška?

V programu Kupředu do minulosti z 6. resp. 13.9. hovořila Martina Kociánová s Martinem Kovářem. Ano, s tím zostuzovaným, přesto však nesmírně chytrým a vzdělaným odborníkem. A to na téma dnešní Ameriky (lze nalézt na https://www.kupredudominulosti.cz/host/martin-kovar/). Úvodem popsala Martina Kociánová nedávnou příhodu: Pětiletý chlapec Cannon Hinnant jezdil v polovině srpna tohoto roku ve městě Wilson v Severní Karolíně na kole před svým domem. Z ničeho nic k němu přistoupil soused, 25letý muž, který ještě den předtím večeřel a popíjel s jeho otcem a  chladnokrevně dítě popravil střelou do hlavy. Většina celostátních amerických médií, těch médií, která by jinak po něčem takovém ihned skočila, opakovala a rozebírala tento smutný příběh do kola celé dny, a možná i týdny, dlouhé dny naopak mlčela. Příčina mlčení řady médií byla podle všeho jednoduchá. Tato story se jim nehodila do současného mustru, který propagují. Oběť, pětiletý chlapec, byl běloch, a jeho vrah, černoch. Až po několika dnech, kdy se i přes urputné mlčení pokrokových médií začalo o této události v Americe hodně mluvit, se konečně objevily alespoň zmínky v televizi i novinách. Jeden z komentátorů nahodil otázku, která vystihuje situaci v Americe možná lépe, než stohy fundovaných komentářů: „Co se to proboha s Amerikou děje? Dokážete si vůbec představit, kdyby obětí nebylo pětileté bílé dítě, ale černé? A kdyby vrahem nebyl černoch, ale běloch? Kolik demonstrací bychom viděli? Kolik vypálených a vyrabovaných obchodů, kolik zastřelených policistů?“ Co se to nyní odehrává, co ospravedlňuje rasismus s obráceným znaménkem? A proč mu tleskají nejvlivnější politici a největší média?

Možná právě tím největším problémem Ameriky dneška je postupná ztráta svobody. Na univerzitách, v médiích, ve firmách, nastupuje autocenzura. V USA se bojí mluvit o tom, co vidí. Proběhl průzkum veřejného mínění, kde na otázku, zda by to, že někdo sympatizuje s Donaldem Trumpem, mělo být důvodem k vyhození z práce. Kladně odpověděla třetina respondentů. Kdo může takovouto otázku vůbec nadhodit? I proto jsou průzkumy stran volebních preferencí zavádějící, řada lidí se prostě bojí vyjádřit. (Podle Martina Kováře to může býti rozdíl až pět či dokonce devět procent.) University, především ty humanitní, už ani netuší, co to svoboda je. Možná právě tyto university ohrožují Ameriku v její podstatě nejvíc. Bez svobody není vzdělanosti a bez vzdělanosti přichází úpadek.

Proti svobodě namířila svá kopí i neprestižnější média. New York Times, Washington Post, CNN. I Respekt uveřejnil zprávu o tom, jak NYT vyhodil editora, který si dovolil nechat zveřejnit komentář jednoho senátora, ovšemže z opačného tábora. Stalo se tak po nátlaku zaměstnanců, kteří si ten vyhazov prostě vynutili. Podobné nátlaky zdola nejsou dnes ojedinělé. Mimochodem, u nás jsme je zažili v období 1945 – 48, kdy se drali k moci bolševici. Podobnost jistě jen náhodná… Média dnes neinformují, média agitují. Jsou jednou ze stran sporu a čtou je zejména a především souvěrci. Těch stojících nad věcí je jak šafránu. Pro získání trochu objektivnějšího pohledu na předvolební Ameriku stojí za poslech třeba pořad Interview Plus z 15.10. s publicistou Dušanem Neumannem. Přes nepříjemně agresivní přístup moderátorky Veroniky Sedláčkové, snažící se poněkud pavlačovým způsobem ukřičet zpovídaného, se mu podařilo popsat, jak je to doopravdy. A do toho všeho se na nás valí presidentské (a pozor, také kongresové) volby. Dost možná nejdůležitější volby od počátku tisíciletí. Možná, těžko říci.

Trump jistě není rytířem svobody, dojem z něj je občas hrůzostrašný. Vede však kvalitní a nakonec i úspěšnou politiku. Tu zahraniční, ale i tu domácí. Především ekonomickou, pochopitelná je i ta imigrační. A rozhodně svobodu neohrožuje. Jeho výsledky komentoval další článek Jiřího Soboty, Rozhodně se snažil. A třeba dodat, že ač nezastřeně z oponentních, levicových pozic, opět se snažil o poměrnou objektivitu. Vezměme třeba tu hospodářskou politiku, asi nejdůležitější. Daňová reforma srazila zdanění na hodnoty, jaké známe u nás. Nezaměstnanost klesala, nová místa přibývala. A za čínský virus či jak někdo říká koronavirus, Trump opravdu nemůže. A chceme-li ho kritizovat, jak se s epidemií vypořádal, mějme na zřeteli, že to v jeho kompetenci skutečně nebylo. A rozhlédněme se sebekriticky po Evropě. Dnes se americké hospodářství opět zvedá, nezaměstnanost je pod osmi procenty, akciový trh, pro Spojené státy tak důležitý, roste. (Signifikantní je, že na zprávu o Trumpově onemocnění reagoval pádem…) V zahraniční politice president exceloval. Ponejvíce na Blízkém východě. Ale i v konfrontaci s Čínou, jež je jednoduše nevyhnutelná, si vede dobře. A se Severní Koreou to prostě zkusil po dobrém. Ostatní možnosti již byly vyčerpány jeho předchůdci, též bezvýsledně. Aspoň si nikdo nebude moci vyčítat, sáhne-li se v případě nezbytí k drastickému řešení. V případě domácích nepokojů se postavil energicky na stranu práva, na stranu slušných lidí. Sečteno, podtrženo – chování hrozné, výsledky skvělé. A to podstatné je z toho co?

Joe Biden je jistě příjemný a slušný člověk, sil mu ale vůčihledě ubývá. A za ním se nepěkně šklebí radikální demokratická levice. Biden jí může sloužit jako jakýsi trojský kůň, skrze něhož se přes Kamallu Harris dostane k moci. A s nimi všechen ten konglomerát hnutí, BLM, #MeToo a další a další, jejichž podstatou je nenávist a jejichž – byť nevyřčeným – cílem je nesvoboda, cenzura, jediný správný názor. A samozřejmě nezbytný nepřítel. Nepřipomíná nám to něco? I rasismus je pokaždé rasismus, ať již směřuje od kohokoliv ke komukoli. V téhle chvíli je budoucnost Demokratické strany zahalena (úmyslně?) mlhou, nicméně vítězství radikální levice představuje očekávatelný scénář. Socialismus v Americe může – i díky nesvéprávnosti Evropy – předznamenat konec Západu.

Určitě stojí za to si přečíst i takového Tuviu Tenenboma, izraelsko-amerického novináře a spisovatele. A všechno možné jen ne korektnisty. Jeho kniha Všechny jejich lži vyšla v češtině a stojí skutečně za přečtení. (Nejen tato, samozřejmě.) Popisuje vlastně totéž. Na svých cestách po Americe se Tenenbom setkává s nejrůznějšími typy. Svým stylem se jim dokáže dostat až pod kůži. Jeho obrázek Ameriky není příliš laskavý ani povzbudivý. A hlavně ne svobodný. Co na to naši levicoví liberálové? My se naopak zamysleme nad tím, zda by vítězství D.T. nepředstavovalo přeci jen lepší, ale i bezpečnější scénář.

 

Blog je založen na komentáři ke článku Co se stalo s Amerikou

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama