Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Láska v časech koronaviru

Tak dlouho jsme dumali, odkud přijde krize, jež ukončí exponenciální konjunkturu posledních let. Jež se přinejmenším v našich podmínkách dostala do naprosto nezdravé podoby, kdy „došli“ lidi na práci a k tomu se zbláznily ceny nemovitostí. A ejhle, černá labuť přilétla z míst, odkud jsme ji nečekali. Jak je jejím zavedeným zvykem. A zdánlivě trochu horší chřipka odstartovala krizi, jejíž dopady i trvání si nyní nikdo seriózní neodváží byť jen odhadnout. A náš dotud poklidný blahobyt zdá se mířiti do rozvalin.

Problém se počal šířiti z Říše středu. To je již taková tradice, co snad neplatila jen pro španělskou chřipku. A nebo to u ní prostě jen nevíme. Čína se holt v rodokmenu pandemií objevuje podezřele často. Krásně to popsal Jan Fingerland ve svém komentáři z 18. března v pořadu Názory a argumenty na ČRo Plus. Takzvaný justiniánský mor udeřil v 6. století. Pak černá smrt ve 14. století. Naposledy udeřila ještě poslední pandemie v druhé polovině 19. století. V něčem se současnému koronavirovému problému podobají. Původ justiniánského moru se podařilo dostopovat do provincie Čching-chaj ve střední Číně. Černá smrt, která ve středověku tak těžce zasáhla střední Evropu, byla poprvé zaznamenána v Ťiang-si a v Če-ťiang ve východní Číně. Poslední velká morová rána začala v Jün-nanu, pro změnu v jižní Číně. Nákaza přišla s obchodníky po moři i po Hedvábné stezce.

Jisté je, že pro zdařilý start nové pandemie byla užitečná součinnost čínského politbyra a čínského režimu vůbec. Právě ten tutlal informace o nové epidemii. Příznačný je osud lékaře Li Wen-lianga z Wu-chanu. Ten spolu se sedmi svými kolegy upozornil právě na nový koronavirus a varoval před novou epidemií. Čínskou policií byl obviněn z šíření poplašné zprávy. Úřady tvrdily, že novým koronavirem se lze nakazit pouze kontaktem s infikovanými zvířaty. Prostě nejezte syrové a radši ani vařené netopýry, řekl by český vtipálek. Li Wen-liang posléze zemřel, nato mediálně nezemřel a až potom oficiálně zesnul. Nejvyšší disciplinární orgán Komunistické strany Číny se nakonec rodině lékaře omluvil. Dnes je to hrdina. Už jen proto, že je spolehlivě mrtvý. V paměti zůstávají ale cenzurní ataky na internet, pokud tam nový virus na přetřes přišel. O nebohém doktorovi ani nemluvě.

O to více je na pováženou, když český premiér prohlásí na tiskovce, že stran přístupu k epidemii se můžeme poučiti právě v Číně. Co přesně tím myslel? A jak s tím například souvisí razantní omezení přítomnosti novinářů na vládních tiskovkách? Nejdou nám spíše příkladem země jako Tchaj-wan, Singapur či Jižní Korea? O těch ale zmínka nepadla. Mentálním uspořádáním má premiér zjevně blíže k čínským komunistům. A další zmatený výstup, za zásilku roušek a respirátorů z Číny prý můžeme děkovat konexím presidenta v Číně. Neměly tyto náhodou býti k dispozici ve strategických rezervách? Vzpomeňme jen na přezíravý výsměch, jenž se dostal poslanci (a lékaři) Bohuslavu Svobodovi, když se drze v parlamentu vyptával, jakže to je se zásobami respirátorů či roušek. Všeho je dosti, ty směšný tlučhubo, dalo by se to parafrázovat. O pár dnů později už najednou nebylo nic. Zodpovídá za to vůbec někdo? Vystupování premiéra na tiskovkách je kapitolou samou pro sebe, vrcholem bylo ale expozé hlavy státu. Po delší době, kdy o sobě president vůbec nedával vědět, vystoupil na jedné privátní televizi a zahrnul publikum i takovými nesmysly, jako že by herci měli objíždět seniory (kteří by ovšem měli býti striktně chráněni a izolováni).

Současná krize teprve začíná Je stará ve dnech. Ale už dává vzpomenouti na svou předchůdkyni z roku 2008. Reakce české administrativy je příslovečně opožděná a zmatečná. (Není v tom sama, pohled nejen po Evropě připomíná, jak téměř všichni zaspali.) Většina opatření je správná, jen jaksi přišly krapítko pozdě. Doufejme, že například opožděný zákaz odjezdu rekreantů do Itálie nebyl zapříčiněn lobbingem cestovek, které by takto musely vracet peníze. Namísto toho přišlo neslané nemastné nedoporučení. Podstatné ovšem budou kroky při řešení krize, zejména její ekonomické části. A ztráty budou obrovské. A abychom nebyli až tak nespravedliví k momentální vládě – její předchůdkyně v roce 2008, ale i v třicátých letech též selhaly. Ta stávající si sice opožděný a tak trochu chaotický start může ještě napravit, bylo by to ale překvapením. A odporovalo by to jaksi tradici.

Dnešní krize má dvě tváře. Tu zdravotní a tu národohospodářskou. Na tu první lze reagovat v podstatě jen intuitivně. Což nelze vyčítat, nový virus se chová nevypočitatelně, může zmutovat a dost možná i zmutuje. Všechny země se snaží o zpomalení (a tedy prodloužení) epidemie. V oprávněné hrůze z možnosti zkolabovaní zdravotního systému jako celku. Rychlou variantu, tedy rychlé promoření populace a následné získání „stádní“ imunity, zkoušely poněkud nesměle Anglie a snad i Belgie. Pod tlakem zvenčí i zdola rychle vycouvaly a připojily se k mainstreamu. Určit, která verze by byla lepší, možné prostě není. To by tu vedle sebe musely běžet obě paralelně (a být vzájemně hermeticky odděleny). U nás pak jako jakýsi negativní bonus k tomu přistupuje i obligátní česká nezodpovědnost, projevující se v bohorovném ignorování základních pravidel. Jen vzpomeňme, kdo těsně před krizí zahynul v Rakousích pod lavinou na výletě, na který nikdo rozumný by prostě nevyrazil. A takových případů bylo a je víc než dost.

Ekonomická krize dopadne zvlášť těžce asi na Evropu. Vždyť ta se fakticky dosud nevzpamatovala z té z roku 2008 a hospodářství jede stále tak trochu „na práškách“. Ordinovaných Evropskou centrální bankou. U nás je to ještě okořeněno bezuzdným utrácením či spíše mrháním prostředky v době největší euforie. Bujaré rozdávání volebních gulášů v kombinaci s maligním bujením státní správy vedlo k zadlužování v době, kdy byl čas šetřit. Vždyť vše podstatné v ekonomii vyjádřil starozákonní Josef, když vykládal faraonovi sny. Když se daří, šetři si, když je zle, utrácej. Zajímavé je, že takový Karel IV., aniž by studoval nějaké ekonomické učiliště, to pochopil. Dnešní ekonomové, i z těch opravdu renomovaných učení, nechápou ani zbla. Určitou naší výhodou je nejtěsnější napojení našeho národního hospodářství na to německé. Němci si jako jediní v časech blahobytu šetřili, měli přebytkové rozpočty a nyní se chystají vrhnout na podporu ekonomiky ekvivalent zvíci zhruba osminásobku našeho státního rozpočtu. Mají z čeho. Otázkou bude ovšem, jak se věci zhostí vláda (či vlády) české. Ještě je v paměti, jakou parodii na (v Německu nesmírně efektivní) Kurzarbeit dokázala kdysi splácat ochotnická dvojka Drábek – Kalousek.

Každá krize je současně i příležitostí. Šancí něco změnit. Teprve uvidíme, co si lidé odnesou z té současné. Zda pochopí, jaký nesmysl je vozit i to nejobyčejnější zboží křížem krážem po celém světě. A také vytvářet nezdravé závislosti na dalekých krajích. A ty ani nemusí být nutně vůči nám podezíravě či dokonce nepřátelsky naladěné. Je to už pár let, co na Tchaj-wanu sídlil monopolní výrobce disků či pamětí. Přišlo jedno zemětřesení a po celém světě nezanedbatelnou dobu chyběly nové počítače. A být přiměřeně soběstační v potravinách a energiích také není od věci. S tím se už dá přežít. Samozřejmě je lepší, když takové soběstačné celky jsou větší (jako je třeba USA). Jenže Evropa i v současné krizi demonstruje zoufalou nemohoucnost. Poměrně snadno má tendenci dezintegrovat se v jednotlivé egoistické státy a státečky. I k naší nezměrné škodě. Něco podobného si ve Spojených státech lze jen těžko představit. A bude-li se Evropa i dále přednostně koncentrovat na takové projekty, jakým je Nový zelený úděl, asi jí pomoci opravdu nebude. I k naší veliké škodě.

A dobré je i naslouchat hlasům z širé Rusi, případně z Číny. Třebas o tom, jak do Číny zavlekla koronavir americká armáda coby biologickou zbraň. (Jako kdysi CIA vyvinula AIDS, tento fake news byl tehdy z dílny Stasi.) Nepřítel prostě nespí a aspoň si vymýšlí. Nelze ale i přehlédnout běloruského diktátora Lukašenka, který na vir doporučuje stakan vodky denně a práci na poli. Jak prosté. Úplně zvrácené poučení si pak z epidemie vzal německý autor, herec a bloger Christian Brandes, jenž na svém portálu zaměřeném na děti vysvětluje, jak je koronavirus skvělý, jak vymete ty staré, ale mladí přežijí. Vše se zazelená. Půjde-li to takto dále, možná zažijeme nový zelený ráj. V této souvislosti stojí za to si připomenout dívčí sbor, který na německé veřejnoprávní televizi ARD nedávno radostně pěl, že „Moje babička je staré ekologické prase.“ Inu, „dědeček a babička, ujídaj´ nám chlebíčka“, veršovali jsme zase kdysi my. Perverze je to ale stále stejná.

Jeden z velikánů světové literatury, Gabriel García Márquez (jinak levičák, podporující třeba Fidela Castra), píše ve svém díle Láska za časů cholery milostný román na pozadí krajně neklidné kolumbijské historie. Kolumbií otřásala (vlastně ještě donedávna) občanská válka. ale i na jejím pozadí se rozvíjely normální lidské životy. Žije se i pod současnou epidemií. Jak ale COVID-19 či jeho letošní mutace ovlivní naše životy, to se předpovídati nedá. Rozhodně ale končí legrace, nepřetržitý růst a s ním spojený bezstarostný blahobyt. Jak to ale protentokráte dopadne, to ví jen Bůh a svatý Václav (jak by řekl klasický detektivní hrdina). Nic ale nebude stejné.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama