Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Média, kardinál a umělý svět

Kardinál Duka není první osobností, rozhovor s níž byl Respektem uveřejněn proti její vůli. Něco podobného si zažil i bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Je opravdu na hraně etiky – byť redakce Respektu bude jistě názoru jiného – zda takovéto interview publikovat. Přečíst si jej lze – proti vůli dotazovaného – v šestatřicátém čísle pod titulkem Nechci, aby je upalovali. Už ten evokuje představu inkvizitorské povahy zpovídaného.

Člověk nemusí být katolíkem, kardinál Duka mu nemusí být příliš sympatický, naopak, s řadou jeho postojů nemusí souhlasit. Třeba s příliš vstřícným vztahem (eufemisticky řečeno) vůči světské vrchnosti. Nicméně agresivní, vysloveně nepřátelský tón, s nímž je interview vedeno, vzbuzuje samovolně sympatie vůči zpovídanému. S mnoha názory, jež vyjadřuje právě v tomto rozhovoru – a za něž je proto cílem agresivních a nepřátelských reakcí zpovídajícího – se však nelze jinak než ztotožniti.

Tak třeba média. Mediální svět opravdu dnes vytváří realitu, v níž jakoby žijeme. A protože potřebuje „krev“, konflikt, rozděluje společnost více, než by byla rozštěpená bez přičinlivé snahy právě médií. Co se v médiích neobjeví, to prostě není. A naopak. Mezi ta nejdůležitější média se zařadily – dnes již můžeme směle říci bohužel – sociální sítě. Jakoby vytvářené zdola, spontánně, jakoby odrážející bájný „hlas lidu“. Jenže, jsou jednak manipulovatelné, jednak nad nimi bdí oko velkého bratra. V důsledku toho pak neviditelná, nekontrolovatelná cenzura. Ovládané několika oligarchy či neidentifikovatelnými skupinami se mohou stát velice efektivními mocenskými nástroji.

Nakonec médiím lze v míře nemalé připsat i současnou hysterii okolo koronaviru. Srovnejme jen, jaké haló vyvolala právě před sto lety španělská chřipka (jež byla stran původu též asi chřipkou čínskou). Ta zabila nějakých 50 až 100 milionů lidí. (Jen na dokreslení, silnější, leč „obyčejná“ chřipková epidemie na přelomu let 1995 / 96 postihla u nás nějakých 90 až 130 tisíc lidí, v souvislosti s ní jich zemřelo zhruba 12 tisíc. Nic se o ní neví ani nevědělo, žádné vášně proto nebudila ani nebudí.) Ale politici, či spíše jen politikáři, svědomitě plní nyní společenskou, čti mediální objednávku. Lid potřebuje míti pocit, že se o něj vrchnost stará, že ho chrání. On ji pak za to (dnes) odevzdává svůj hlas při volbách. A bez patrného odporu se vzdává svých svobod, ještě včera nedotknutelných. Tento v podstatě středověký atavismus také poněkud odlišuje voliče evropského (míněno kontinentálního) od voliče amerického. Toho, přesněji jeho předky, nezřídka odpor k vrchnosti dohnal k přestěhování za velkou louži.

Co také v článku zaznělo a s čím lze než souhlasit? Křesťané jsou dnes doopravdy tou nejpronásledovanější skupinou v celosvětovém měřítku. Drobné invektivy, jichž se jim dostává u nás a o nichž hovořil kardinál, můžeme snadno pominouti. Nicméně pohled třeba do Nigérie (či okolních států) už ukazuje na brutální ataky muslimů na křesťany. Autorovi článku by určitě neuškodilo podívat se na Sýrii a počty křesťanů v této zemi na počátku minulého století, na počátku tzv. arabského jara a dnes. Kam asi zmizeli? Kdo chce vidět, vidí. A co drastické ubývání palestinských křesťanů? Z toho opravdu nelze obviňovat Izrael (byť by se to našim levičákům líbilo sebevíce). Právě na územích pod kontrolou Izraele žijí arabští křesťané nejbezpečněji. O útlaku křesťanů v Číně už toho bylo popsáno dosti. Jenže právě dnešní levičáci, leví liberálové křesťany, křesťanství nenávidí snad úplně nejvíce. Snad jen vedle Židů. Představuje to pro ně nemilované kořeny, od nichž se chtějí totálně odetnout. (Že pak vbrzku bez nich zajdou i sami, to jim jaksi nedochází…)

Umělecká svoboda je u nás vskutku nezná hranic. Jenže, jak říká v článku kardinál Duka, moje svoboda končí tam, kde se dotýká svobody toho druhého. To se přesně dotýká prasárny (delikátněji to nelze vyjádřiti), jež se odehrála na brněnské scéně, když ve hře chorvatského (?) autora sestupuje Ježíš z kříže a znásilňuje muslimku. Když se někdo nějak dotkne muslimů, ječí evropská levice hystericky jedním chórem. Než do křesťanů lze kopat, kydat na ně hnůj, dle libosti. A pokud se někdo ozve, máme tu přeci onu uměleckou svobodu. Jenže ta není, ostatně jako žádná jiná svoboda, úplně bezbřehá. Svinstvo zůstává svinstvem, umělecká licence neopravňuje sprostě urážet lidi. Byť by se soudruzi umělci snažili sebevíce.

Ten snad hlavní problém současného světa však tkví nejen v médiích, onom „mediálním světě“. Ale také – a dost možná i více – v povrchnosti současných konzumentů, kteří nestojí o hlubší, fundovanější informace, o souvislosti. Kteří vlastně jen přelétnou titulky (a ty musí býti tedy maximálně vykřičené). Krásně je to viděti třeba na současných nepokojích v USA. Ve městě Kenosha, Wisconsin se sedmnáctiletý mladík Kyle Rittenhouse vypravil ozbrojen na násilnou demonstraci (proti)rasistického hnutí BLM. Hnutí, zdůrazňujícího, že na černých životech záleží. (A na těch ostatních nikoli?) V sebeobraně, snad na zemi, zastřelil dva demonstranty, co jej – snad – ohrožovali na životě. Nepokoje vyvolala střelba na černocha Jacoba Blakea. Ten byl zastřelen policií poté, co ji zavolala jeho expřítelkyně, k níž měl tento zasloužilý kriminálník soudně zakázán přístup. Jen doufejme, že mu osvícený kandidát demokratů na presidenta Joe Biden, který s ním telefonoval, vysvětlil, že takovýto soudní zákaz je třeba respektovati.

S kardinálem Dukou hovořil Marek Švehla. Jeden z nejradikálnějších levičáků i jinak zcela levicového Respektu. Averze, nepřátelství čiší z jeho otázek (či spíše vstupů) na sto honů. Není to ostatně první rozhovor v Respektu, kde se kladeči otázek takto prezentovali. A tak se nabízí otázka, zda by nebylo pro jinak smýšlející lepší s podobnými periodiky vůbec nemluvit. To úplně nejlepší by ovšem bylo, kdyby se levicová média (a určitě nejen ta) nestavěla do pozice strany sporu, ale držela si odstup, snažila se o nestrannost a objektivitu. A snad také, kdyby si média pořídila kvalitnější novináře. Kteří by se necítili agitpropčíky, drželi si nadhled. Jenže – kde brát a nekrást?

 

Blog je založen na komentáři k výše uvedenému článku.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama