–Poláci rozhodně nemají trapné dějiny za které se musí stydět. My máme hodně trapné. Poslední slušná éra je za husitů, které ovšem dnes považujeme za lapky, brali totiž katolické šlechtě jako např, Kááárl čírovým předkům. Nemáme dnes jediný státní svátek který bychom oslavili, natož byli hrdí. Poláci ano.

–srovnáním kuchyní se jako hrozně ženská ztrapňujete. Vysvětlovat vám že to co jí Ital v létě, po tom by eskymák zmrzl za 1/2 hodiny, a také tak nemohl jíst třeba Polský sedlák nebo voják v zimě, asi u vás zbytečné. Jiná věc je že dnes sedí lidi jako vy v teplé kanceláři bez pohybu, takže i ta italská strava je pro takové na ztloustnutí. A že pod pojmem Pizza znáte něco co vám přinese služba hotové, max. koupíte polotovatr a dáte na pár minut do trouby

Ekonomii Polska a Čech je těžké srovnávat – Polsko je historicky až dodnes převážně zemědělskou civilizací, my zas městskou a průmyslovou – to ovlivňuje společenská pravidla, mentalitu a hodnoty. Rozdíly podobně jako mezi severem a jihem Itálie.

Že by Poláci vynikali nějakým organizačním talentem, zvláště v armádě, se mi taky nezdá. Dokážou vyhrát bitvu, ale málokdy i válku. Poláci jsou typičtí improvizátoři a to jim pomáhá přežít. Polská kuchyně má své světlé stránky, ale uznejte, na italskou fakt nemá, to by svět jedl bigoš místo špaget, salátů, pizzy, zmrzliny, tiramisu…

Jen jsem zapomněla dodat, že k Italům a Polákům mají hodně blízko i Irové.

Anebo je to typický český pitomec, který nedokáže vnímat, že typy lidí, které popsal, lze nalézt v každém státě.

Ke vztahu Talošů ke státu a k našemu:
Zapomínáte při argumentaci, že Před založením Italského státu existovaly celky jako Venezia, Firenze, Pisa, Amalfi, Siena etc. – jednoznačné identifikační komplety;
zde byla Praha a vídeňské předměstí Brno.

Jediný důvod (který jsem si s to rozříkankovat) k porovnávání (už docela umíněnému) zdejšího naturelu s jinými je sklon k žertéřství, maskujícímu mindrák.

Náš „Smysl pro humor, někdy až šibeniční, schopnost si dělat ze všeho srandu“ – a co Monty Pythoni?

Zajisté nepozorně lektorovaná větka však napoví: „Když nám ale zakázali „vyokňování“ politických představitelů“.
Představuju si, jak někde jinde byl zakázán kopanec do zadku; lid tam svěsil hlavu, posteskl si do kapsy.