Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Pandomilové všech zemí, spojte se!

Konfrontace mezi Amerikou a Čínou nabývá na dynamice. Téma, na němž se shodnou republikáni s demokraty, Trump s Bidenem. Evropa je vyjevena z rostoucí čínské agresivity a doslova imperiální mocichtivosti. Viz bezskrupulózní ovládnutí Afriky, hraničící snad až s kolonizací, aniž by se Západ, především ale sousední Evropa, zmohla na nějaký odpor. Uvědomuje si však svou zoufalou slabost a nemohoucnost. Ve dvaadvacátém čísle Respektu vyšel článek Tomáše Lindnera a Jiřího Soboty Čas jestřábů. I ten je svým způsobem dokladem bezradnosti současné evropské levice, ovládající dnes evropské struktury.

Pro naše domácí levicové liberály je to věru nejednoduché, neradostné dilema. Obdivovateli komunistické Číny jistě nejsou, zaplaťpánbůh za to. Ale Donald Trump, to je přeci zloduch, všech zloduchů futrál. A když nastupuje Trumpova administrativa do stále ostřejšího střetu s Čínou, co teď? Tak to aspoň podáme tak, že Trump do toho konfliktu jde kvůli podzimním volbám. Neb mu nic jiného nezbývá, protože jinak na všech frontách ztrácí… Tak to alespoň tvrdí všechna levá média.

Těžko naše trumpobijce vybízet, aby se k němu pokusili být alespoň trochu spravedliví. Takže zkusme to sami: Trump se proti Číně ostře vymezoval již dávno před nástupem do funkce. Dokonce si pohrával chvíli i s možností diplomatického uznání Tchaj-wanu. Po nástupu pak zahájil tvrdou ekonomickou konfrontaci. Za což na něj levičáci zlostně syčeli. Jenže. Čína skutečně postupuje nejen v ekonomických vztazích krajně egoisticky (to by se dalo pochopit), ale i extrémně nefér. Lže snad ještě více než Rusové. Krade cizí duševní vlastnictví jak straka. A zneužívá západní vstřícnosti, jak to jen jde, vysílá statisíce studentů na nejlepší university, vědce pak na stáže. Mezi nimi je jistě notně těch zpravodajsky aktivních. To vše se v prvé řadě a míře největší týká Ameriky. Pravdou je, že to byl již Barack Hussein Obama, který zahájil aktivity v tomto směru. Jako bytostný slaboch však nic nikam nedotáhl a nakonec se v závěru své kariéry nechal při příletu na summit v Číně ještě na letišti veřejně zesměšnit, aniž by na to reagoval. A ztráta tváře, to se v Orientu opravdu počítá.

Zvlášť je třeba na Trumpově politice v těchto souvislostech ocenit podporu Tchaj-wanu. Země, jež dokazuje, že i s přiměřenou mírou demokracie lze zajistit vynikající hospodářský rozvoj a stát se technologickou velmocí. Země, jež je permanentně ohrožována právě z pevninské Číny. Vztahy USA s Čínou spějí nezadržitelně ke konfrontaci a není to “hloupá a krátkozraká“ politika Donalda Trumpa, co ji žene na hranu, ale nenasytné a stále rostoucí imperiální ambice Říše středu. Jak nedávno poznamenal Ben Hodges, bývalý velitel amerických vojsk v Evropě, dnes velice aktivní důchodce, do deseti let tu máme horkou válku s Čínou. A dodejme: musí-li se tak stát, pak by to mělo býti co nejdříve. Protože Čína, nikoli Amerika a už vůbec ne Západ, je rok od roku silnější.

(Nejen) redaktorům Respektu lze jen doporučit, aby se začetli do knihy Stoletý maraton. Její autor, Michael Pillsbury, radil americkým administrativám a presidentům, počínaje Nixonem a konče Obamou. Zprvu nadšený podporovatel vztahů s Čínou a pomoci Číně se domníval, že Čína se touží stát normálním vyspělým státem, který se mírumilovně zařadí na mezinárodní scénu. Postupně mu však začíná docházet jeho omyl, který s ním ovšem sdílela a mnohdy ještě sdílí většina zaangažovaných odborníků i politiků. Jako zdatný sinolog se v knize věnuje zvláště i období Válčících států, tedy éry počínající rokem 475 př. Kr. a trvající asi dvě a půl století. Doby, která skončila postupným sjednocením sedmi znesvářených států pod vládou dynastie Čchin. Od níž se odvozuje i sám název Číny. Tato epocha inspirovala všechny čínské vůdce počínaje Teng Siao-Pchingem. A možná i samotným Maem. Jde o to, že vyzyvatel nesmí stávajícího hegemona vyprovokovat příliš brzy, ale až tehdy, kdy má dost sil s ním zúčtovat. To ostatně zmiňuje i inkriminovaný článek. V mezičase si budoucí vyzyvatel získává hegemonovy rádce, dnešními slovy korumpuje vlivné hráče. (Tady opravdu nemusíme chodit nijak daleko…) Čínská historie trvá čtyři tisíciletí, něco takového si my ani představit nedovedeme. A střídaly se období supervelmoci (jak bychom to nazvali dnes) a úpadku. Pillsbury mimo jiné též popisuje současnou čínskou výchovu k antiamerikanismu, stojící na naprosto vylhaných skutečnostech. A Amerika nad tím přivírá oči. Zatím.

Titul Stoletý maraton je založen na strategickém cíli komunistické Číny. A sice stát se v roce 2049, tedy sto let po vítězství bolševické revoluce v Číně, rozhodující světovou mocností a nahradit tak Spojené státy. Poznamenejme jen, že takovéhoto dlouhodobého strategického plánování Západ vůbec není schopen. Ke své škodě, ovšem. Pillsbury popisuje též střet mezi liberály a jestřáby v Číně, jemuž od potlačení studentské revolty v roce 1989 dominují stále jednoznačněji právě jestřábové. Ilustrativní je též dvojí jazyk, jeden pro domácí publikum a druhý, vlídnější a vstřícnější, pro venek. Čína při prosazování své strategie pečlivě monitoruje situaci v jednotlivých zemích, „osoby a obsazení“. Na velvyslanectvích fungují „výbory přátelství“. Tipují klíčové hráče jak na politickém hřišti, tak i ve sféře hospodářství či akademické. Jednotlivci jsou škatulkováni dle přístupu k Číně a jejich „využitelnosti“. Ty přítulné, užitečné hýčká (někdo by řekl, korumpuje). Ti negativní jsou pak bez šance na vízum, nezřídka proti nim podnikají Číňané za pomoci své páté kolony subversivní aktivity s cílem jejich očernění, atp. Michael Pillsbury označil v jednom svém článku ve Wall Street Journal zastánce Číny jako „pandomily“. Je to krásný termín. I u nás bychom jej měli využívat, kandidátů máme dosti i na nejvyšších místech. A co Čína dokáže ve spolupráci se svými místními pandomily, jaký imperátorský tón dovede volit vůči neposlušným, to jsme velice nedávno viděli u nás v souvislosti s cestou předsedy Senátu na Tchaj-wan

Dalším tématem protestů zleva jsou ony neustálé útoky na „dobrotivou“ WHO. I zde lze (opět nejen) novinářům Respektu doporučit četbu. A sice z konkurenční líhně, konkrétně z Reflexu. Markéta Kutilová, brilantní reportérka, tam v devatenáctém čísle píše o generálním řediteli WHO Tedrosovi Adhanomovi Ghebreyesusovi. Ten byl etiopským ministrem zdravotnictví a pak dokonce zahraničí. Není to lékař, ale politik. Ale jaký. Byl členem politbyra Tigrejské lidově osvobozenecké fronty, radikální marxistické strany, dalo by se říci maoistické. Jak je v Africe nechvályhodným zvykem, je postavena na etnickém principu. Tigrejci tvoří jen asi šest procent etiopské populace, za nepřátele mají většinové etnikum, Amhary. Již dříve označili Američané tuto organizaci za teroristickou. A právě náš Tedros se velice aktivně podílel třeba na zadržování pomoci pro jiná etnika. Jeho (přinejmenším) spoluzodpovědnost za zmizelé a zemřelé (a byly jich minimálně statisíce) je nesporná. Z této doby se datuje i Tedrosův vztah k Číně, který by bylo možno označit za lokajský. O takových věcech se však v levicových médiích nedočteme. WHO tak lze s ironií číst jako Wuhan Health Organisation. A koronavirus, to je prostě čínský virus. Vliv Číny na WHO byl enormní, i díky milému Tedrosovi, jehož jedinou kvalifikací bylo, že byl Afričan, navíc pak v područí Chanů. Američané to ovšem platili. Konečně tedy někdo vůči WHO aktivně vystoupil, byť za to sklidil nenávistný levice chór.

Opravdu je těžko vyčítat americkým demokratům, že se na vyhroceně protičínské pozice staví taky. Není to jejich bezradnost či strach, ale uvědomění si mezinárodního kontextu. Takový Fareed Zakaria to může jistě s nadhledem kritizovat. Ten ale vyšel z naprosto jiného kulturního a civilizačního okruhu, jde o původem indického muslima. Který si třeba velice rozumí s iránským presidentem. Amerika prostě pochopila, že je tu zásadní konfrontace s Říší středu a že se jí nevyhne. Evropu toto poznání teprve čeká. Pakliže se k němu vůbec kdy dobere.

 

Blog vznikl na základě komentáře k uvedenému článku.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama