Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Poručíme větru, dešti

Klimatická změna. Něco, co se určitě děje. O tom se přesvědčujeme každodenně. O něco méně si můžeme být jisti tím, co to způsobuje. Ač naprostá většina (západních) vědců hlásá, že je to dílo člověčí. A nastoluje se tedy otázka, co se s tím dá dělat.

Klimatické změny se dály odnepaměti. Stačí jen zamyslet se nad tím, proč se Grónsko jmenuje Grónsko. Grønland, zelená země. Když jej Erik Rudovous roku 985 objevil, počala kolonizace Vikingy. Tehdy to byla země, kde se bylo možno věnovat běžnému zemědělství. Pak už to nešlo, zalednění se vrátilo a zůstali zase jen Eskymáci, které sedlačení nikdy nezaujalo. Naopak v takovém roce 1642 byla taková zima, že se dal Bospor přejít suchou nohou po ledu. (Také to sultán dlouho nepřežil…) A skeptik se musí ptát, byť by za to mohl dostat bludný kořen či co za ocenění od osvíceného spolku Sisyfos, v čem se ta dnešní změna zásadně odlišuje.

Takový skeptik by byl ovšem v dnešním vědeckém světě hbitě ukamenován. Vědci jsou jednotni, jak hlásají média. Jenže i když něco tvrdí pětadevadesát procent vědců, pravda to být nemusí. Řekl by opět onen skeptik. A jistě by našel oporu v přemnohých případech v dějinách. Tehdy ovšem, pravda, nebyli vědci tak vyspělí a chytří jako dnes. Jenže v skeptikovi by právě ona zavilá jednota vědecká mohla vzbuditi jisté pochyby. Hodně jedovatý skeptik by pak mohl pravit, že těm lidem „chybí Pánbůh“ a nahrazují si ho takto. Jaksi trochu ideologicky. Ani to by nebylo až tak nové, marxističtí intelektuálové se nechovali jinak. Bez víry to prostě nejde. Ale dosti pochybností o vědcích a jejich odborné poctivosti.

Snahy zastavit změnu klimatu proměnou lidských aktivit ovšem jaksi stále nevycházejí. Kjóto, Kodaň, Paříž, sejdou se politici, někteří z nich se dokonce považují za státníky, a přijmou usnesení, plán, strategii. Vymahatelnost podobných závěrů je ale v podstatě nulová, a aby měly skutečně efekt a přivodily (snad) onu kýženou změnu, musel by je v podstatě dodržovat striktně celý svět. A mezi nejhorší špindíry patří obří velkoproducenti Indie i Čína, ta se dokonce dlouho tvářila jako rozvojová země, která by to měla dostat zaplaceno. Kam se na ty dva umouněnce hrabe západní svět. I onen skutečný rozvojový svět (byť opravdický rozvoj tam moc neukotvil) je jistě problematický. Místní elity (či spíše vládnoucí garnitury) to berou jako vše ostatní. Hodně toho slíbí. Dostanou slušnou pomoc, tu z velké části rozkradou a něco málo i splní. A všichni se budou koukat vedle a tvářit, že je vše v oukeji.

Článek I vy můžete zachránit planetu z pětačtyřicátého čísla Respektu se především věnuje individuálním závazkům. Bez ohledu na to, jak mohou reálně přispět k nějaké celkové změně. (Jedná se o představitele menšinových skupin vysoce rozvinutých států, v podstatě jednotlivce, tedy z celkové populace pranepatrná část.) Trochu to celé působí jako ne až tak dávné závazkové hnutí v reálném socialismu. Fakticky formální drobnůstky, jimiž jedinci demonstrovali svou loajalitu k režimu. Dnes možná k určité ideologii. Aniž by se cokoli generelně změnilo. V článku uvádění vědci tvrdí, že objevili hlavní možnosti, jak individuálně změnit situaci. Omezit konzumaci masa jistě není špatně, jíme ho dnes skutečně hodně, ne vždy ale to kvalitní. Jenže z doporučení čiší jakýsi dnes módní levicový „vegetarianismus“, ne-li přímo „veganismus“ (to první je odchylka, to druhé už úchylka – skeptik by opět mohl říci, že kdyby Pánbůh z nás chtěl mít býložravce, udělal nám úplně jiný zažívací trakt; všichni ale přeci víme, že to byla evoluce, ne?).

Nelétat je hezké doporučení, jenže nezřídka nám nic jiného nezbývá. Doba nepřeje velbloudím karavanám. Hlavní hrdinka článku se sice rozhodla nelétat s dětmi za tchánem, jenže v podobné situaci je jen nepatrně lidí a i ona sama nejvíce postihne chudáka nemocného dědečka a ne klimatickou změnu. Nepoužívat auto je do jisté míry možné, funguje-li dobře hromadná doprava. Ale ani ta není ekologicky zadarmo. Poslední, čtvrté doporučení, mít méně dětí, to je ale už opravdická provokace. Kdo má v rozvinutém světě přehnaně dětí? Jedinci, co jen nepatrně vyrovnávají obecný propad. A zkusí to „soudruzi vědci“ navrhovat v rozvojovkách? Kde by to opravdu bylo na místě? A to i z důvodů jiných, ryze praktických. Toto je skutečně výplod levicově-liberálních mozečků, které již mimochodem přišly s nápadem vyrobit další specifickou minoritu z bezdětků. Dovedeme-li tyto ideje do důsledku, bylo by jistě řešením ekologických problémů planety nemít vůbec žádné děti. Během jedné generace, byli-li bychom opravdu důslední, by se vše vyřešilo. Jen by o tom již nikdo nevěděl…

Aby se skutečně potlačily zásadní příčiny, přispívající (v té či oné míře, na tom se asi neshodneme) ke klimatické změně, bylo by třeba především utnout globalizaci. Ono milované dítko našich levičáků. To ona vede k nesmyslnému převážení zboží přes půl planety, k vození polotovarů z jedné země do druhé, třetí, čtvrté, aby pak v páté byly produkty finalizovány. Vypustí-li davy uvědomělců ze svého programu letadlo, začnou-li jezdit místo autem jen na kole či chodit pěšky, to je proti tomuto totálně zanedbatelné. Ale skončíme-li s nadprodukcí šmejdů, stravující neobnovitelné zdroje a místo toho budeme vyrábět daleko menší kvantum kvalitních, dlouhoživotných a samozřejmě daleko dražších produktů, přispějeme tím klimatu absolutně daleko více než nějakým polovegetariánstvím. Jenže pak je budeme vyrábět doma nebo u nejbližších sousedů. Co to ale udělá s třetím světem, nemluvě o Číně, to je jiná věc. A jak se s tím srovná dnešní hedonistický konzumerismus, to je další otázka.

Daleko efektivnější a pro lidstvo užitečnější by bylo namísto některých svazáckých řešení se na klimatickou změnu skutečně připravovat. Nemyslet si, že poručíme větru dešti. Vždyť je až legrační, jak při dnešních možnostech, stanicích po celém světě, atp. jsou dlouhodobější meteorologické předpovědi tápající. Vracet zpátky do polí úzké meze, ty široké přehrady mezi lidskými srdci, abychom poněkud inverzně parafrázovali uvědomělé budovatele. Místo regulovaných toků (spíše pozemních kanálů) navrátit zpět vodní toky přírodě, obnovovat lesy, najmě ty lužní, a tak dále a tak podobně. V podstatě vracet do původního stavu to, co zprasili naši nedávní předci. Byť ten návrat bude stát násobně než ono zprasení. A k tomu budovat vodní nádrže (jak již bylo plánováno, leč nesplněno), a tak dále. A tak podobně.

Podobná předběžná adaptace může mít šanci. Může zmírnit náraz, v tom nejlepším případě nám může pomoci to celé zdárně přežít. Svazácké závazky, jak se polepším, nikomu nepomohou. Ani jednotná fronta vědců, kteří přísahají na novu víru a exkomunikují kohokoli, kdo nestojí v řadě a zapochybuje. Jenže ač se to nahlas neříká, nová generace těch, co chtějí poroučet větru dešti, je dnes prostě trendy. A pokud se globalizace týká, skoro všichni již zapomněli, jak to dopadlo, když v roce 1914 dospěla její první éra neřízeně ke svému konci.

Blog vznikl na základě komentáře k článku I vy můžete zachránit planetu.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama