Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Terorista, generál a smrt

Američané zlikvidovali iránského generála Kásima Solejmáního, velitele jednotek Quds (tedy Jeruzalém, případně Jeruzalémské jednotky). Ty sice byly součástí nechvalně známých iránských revolučních gard, spadaly však přímo pod nejvyššího duchovního vůdce. Jejich název symbolizuje vůli „osvobodit“ Jeruzalém. A samozřejmě zlikvidovat židovský stát. Ty jednotky fungují coby hlavní exportér islámské revoluce. Je možno bez nadsázky je označit za teroristickou organizaci a jejich šéfa za arciteroristu. Solejmáního likvidaci lze považovat za popravu, spravedlivou odplatu. V reakcích na ni ale překvapivě zaznívá i slovíčko „vražda“.

Respekt uveřejnil v druhém čísle článek Tomáše Lindnera Sulejmání a hrozba války. Poměrně výstižně hodnotí osobu Solejmáního (používá se ta i ona transkripce jména). Neříká sice, že to byl terorista první třídy a masový vrah, z jeho dikce se to dá i vcelku takto chápat. Že by si svět měl oddechnout, když byl konečně zlikvidován, to nikdo rozumný snad také nepopírá. A že mnoho, mnoho lidí se zaradovalo, když k nim zpráva o jeho konci dolehla, to je také jasné. Mimochodem, hodně jich je i v samotném Iránu, jenže tam to dáti veřejně najevo představuje vcelku nekomplikovaný pokus o sebevraždu. Byť nyní, po sestřelení ukrajinského letadla, probleskly i zprávy o tom, že protestující dav strhával plakáty s generálovým portrétem, jež nechal vyvěsit režim. A požadoval i demisi duchovního vůdce Alího Chameneího – to tu ještě nebylo. A snad i odmítal šlapat po americké a izraelské vlajce. Možná se v Iránu dostávají věci do pohybu. Možná.

Východiska článku, uvedená v jeho druhé části, však představují ryze ideologický pohled. Jinak řečeno – co Trump činí, špatně činí. Což je mantrou současné levice. Spor zde začíná již u oné jaderné dohody. Ta měla zabránit nukleárnímu vyzbrojení Iránu, v reálu je ovšem jen trochu zpomalila. Trump dohodu vypověděl. Za což to u levých komentátorů očekávaně schytal. Obama dohodu vydával za svůj největší zahraničně politický úspěch. Jenže – Irán sice zpomalil svůj jaderný program, to je pravda. Z kontrol však byla vyloučena vojenská zařízení. Navíc o tom, že Irán i v době platnosti dohody podváděl, není velkých pochyb. Otevřeně se tak svého času vyjádřila třeba i německá tajná služba. Irán však dále bez zábran budoval raketový systém, toho se dohoda netýkala. A takový náročný systém se nevytváří proto, aby mezikontinentálně dopravoval třeba půl tuny klasické výbušniny. To by byl příliš velký luxus. A odborníci se shodují, že stejně náročné, jako vyvinutí jaderné zbraně, je dnes vývoj dopravního prostředku pro ni. Možná ještě náročnější. A zde Irán nikterak limitován nebyl.

Irán navíc začal i díky uvolnění sankci nebývale mocensky expandovat. Podvrací sousední Irák, který zčásti již dostal pod svou kontrolu. V zemi působí šíitské milice PMF, jež podléhaly přímo Solejmánímu. Takovéto narušování suverenity ale nikomu jaksi nevadilo. Ne náhodou byl Solejmání odpraven spolu se zástupcem velitele těchto milic Abú Mahdí al-Muhandisem a dalšími. Irán – a Solejmání osobně – se vložil do syrské občanské války, kdy zachránil Asáda před pádem. Rozdmychal občanskou válku v Jemenu – prostřednictvím šíitských Hútiů. Ohrožuje země arabského poloostrova a provokuje v Hormuzském průlivu, kterým proudí většina ropy do Evropy. To vše mu umožnila právě ona Obamova dohoda, jež omezila sankce a dostala Irán z izolace. Byla to od základů špatná dohoda, produkt zoufalé snahy Obamovy administrativy nějak se dohodnout s Iránem. V tom má Trump naprostou pravdu. A že jím zavedené sankce jsou skutečně účinné, to je vidět z posledních nepokojů v samotném Iránu, kdy se bouří chudí lidé. A to je pro režim daleko nebezpečnější než nějaká vzpoura „teheránské kavárny“.

A k tomu, že likvidace Solejmáního byla válečným aktem: Copak Irán nevede již řadu let skutečnou válku? Byť nevyhlášenou, hybridní se jí také říká… Války se dnes ale nevyhlašují jako za starých dobrých časů, to by měl někdo Karlu Schwarzenbergovi vysvětlit. A mívají různou podobu. A nepatřil snad Solejmání k vrchním velitelům této války, nebyl-li tím úplně nejvyšším? Rozsah jeho škůdcovské činnosti byl obrovský. Dalo by se říci – kudy chodil, tudy škodil. A přesto vzniklo tolik polemik, zpochybňujících jeho odstranění. A vychutnávajících si slovíčko „vražda“ v této souvislosti. Snad nejsmutnějším byla právě ona expozé Karla Schwarzenberga, tak trochu navazující na jeho kritiku Izraele. Takto bychom též mohli diskutovat třeba o oprávněnosti likvidace Reinharda Heydricha. Svým způsobem se jedná o totéž a i tyto dvě osoby jsou si v mnoha ohledech až nepříjemně podobny.

Zajímavé, ač nepřekvapivé je i to, že mravokárným kritikům americké akce jaksi nevadí prosincový útok na ambasádu USA v Bagdádu, jakož i další akce v Iráku, inspirované a řízené z Teheránu. Tyto kritiky zjevně ani netrápí, jak Irán, čti revoluční gardy, čti v posledku Solejmání vyzbrojil libanonský Hizballáh. Ten nyní disponuje více raketami než celá Evropa a představuje fatální ohrožení Izraele. Komplikované tím, že palposty umisťuje Hizballáh do škol, mešit a tak podobně. Hizballáh, všeobecně uznávaný coby teroristická organizace, dominuje nyní politické scéně Libanonu. Takové detaily naše levičáky netrápí. Mezi obzvláště zavilé komentáře lze přiřadit ten od Martina M. Šimečky v slovenském Denníku N (citovaném pořadem Svět ve 20 minutách). V blízkovýchodní krizi je prý svět rukojmím barbara Trumpa, jehož chaotická mysl je dle autora ovládána jen jeho nekonečným egem. Přirovnává dnešní situaci k té z roku 1914. Ve svém levičáckém běsnění mu vyčítá všechno možné. I to, že umožňuje pomateným politikům dostat se k moci. Nakonec, vyčítat Trumpovi můžeme i dnešní špatné počasí. Určitě v tom má prsty.

Trump je jistě nevypočitatelný. Jenže – s kým se Amerika konfrontuje? S Číňany, Severokorejci, Iránci, případně Rusy či Turky. Všechno orientálci, jejichž důležitým atributem je právě nevypočitatelnost. Na rozdíl od standardních „zápaďáků“. Až příliš čitelní západní politici všem těmto „východniarům“ až moc zjednodušují jejich situaci. Trumpova nevypočitatelnost tak zde funguje jako zásadní výhoda. Protivníci si nikdy do poslední chvíle nemohou býti jist, což nutně vede k určité opatrnosti. I poslední Trumpův krok, likvidace Solejmáního, byl neočekávaný. Solejmání si byl jist svou nedotknutelností. Až do určitého momentu… Krok je to na každý pád nesmírně pozitivní. Jenže, jak se k tomu mají postavit lidé, pro něž Trump zosobňuje vše špatné pod sluncem?

A jaká že byla (aspoň zatím) reakce Iránu na likvidaci Solejmáního? Překvapivě uměřená. Po nenávistných verbálních výronech přišel neslaný nemastný raketový útok na základny v Iráku, které také využívají Američané. Nikomu se nic nestalo. Dokonce zazněl náznak podezření, že to bylo jaksi domluveno. Na každý pád, Iránci varovali Iráčany a ti zas Američany. Iránci si zachovali – zejména pro domo – tvář a riziko možné války bylo znovu odloženo. (Teď nespekulujme o tom, zda je toto dobře či špatně.) Na každý pád už ale Peršané vědí, že jsou tu jisté meze. A po jejich překročení mohou dostati náležitě přes ústa.

 

Blog vznikl na základě komentáře k výše uvedenému článku.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama