Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Trump, WHO, Číňané a my

Trump stále na tapetě, chtělo by se poznamenat. Sedmnácté číslo Respektu přineslo článek Tomáše Lindnera Špatný terč. Své tam schytává oblíbený fackovací panák levicových médií, Donald Trump, tentokráte za svou kritiku Světové zdravotnické organizace (WHO). Za polemiku stojí nejen tento článek, ale zejména způsob, jakým je americký president stále a pořád dehonestován zleva. Ne že by nedělal chyby. Ne že by jich nedělal dost. Na druhou stranu ale svým dosti neurvalým způsobem demaskuje mnohé, čeho bychom si jinak asi ani nevšimli. A hlavně, jeho politika v dlouhodobějším horizontu vůbec není neúspěšná.

Že prý kritika WHO je přehnaná? I kdeže. Světová zdravotnická organizace – přinejmenším pokud se epidemie COVID-19 či přesněji wuchanského neboli čínského viru – fatálně selhala. Otázkou pro zasvěcenější je, zda to bylo proto, že nedisponuje potřebnými kompetencemi či proto, zda se – jako řada podobných mezinárodních organizací – stala odkladištěm vysloužilých politiků, jakým je třeba bývalý etiopský ministr zdravotnictví a posléze zahraničí Tedros Adhanom Ghebreyesus. V obou případech pak otázka zní, jak moc takovouto organizaci potřebujeme, případně jak ji reformovat, aby byla opravdu k užitku. Sám již zmíněný generální ředitel WHO je terčem tvrdé kritiky a požadavků na jeho odchod. Že ale sám nerezignuje, na to si lze vsadit.

Trump skutečně nepřehání, když kritizuje WHO a hlavně, když stopnul její financování. To je asi ten jediný způsob, jak ji přimět k podstatným změnám. WHO šla skutečně neuvěřitelně na ruku Číně. Přesnější termín by byl, že jí lezla s prominutím do zadku. A dlužno dodat – za americké peníze. Neměli by si ji tedy Číňané platit ze svého? A na druhé straně, nebylo by praktičtější, kdyby si civilizované země (míněno zde země přináležející k západní civilizaci) založily „svou WHO“? Tam by se našlo důstojné místo třeba pro takový Tchaj-wan. Nelze v této souvislosti nevzpomenout na velikána americké politiky, Johna McCaina. Ten svého času navrhoval, aby byla vytvořena jakási Liga demokratických národů. Taková nějaká civilizovaná alternativa či přinejmenším paralela OSN.

Problém Ameriky je v tom, že má zdaleka největší podíl na financování mezinárodních organizací, právě OSN počínaje a takovou WHO nekonče. Její vliv na fungování a vystupování těchto organizací je ovšem fakticky skoro až minimální, nezřídka je zde spíše v izolaci. A to je dlouhodobý problém. Nevzniklo to za Trumpa, byť se někteří leví publicisté snaží toto naznačovat. Jak praví bonmot někdy z šedesátých či sedmdesátých let, OSN je či přinejmenším tehdy byla špionáží proti Americe placenou z peněz amerických daňových poplatníků. Mezinárodní organizace, zejména ty související s OSN, jsou ovládány majoritou, tedy houfcem rozvojových zemí. A snadno manipulovány třeba Čínou. Čti kupovány. Ostudný případ UNESCO, jež se pasovalo na hlavního kritika Izraele, jehož rezoluce jsou snůškou ideologicky zabarvených nesmyslů, není jediný. A přístup Spojených států či Izraele k UNESCO pak svým způsobem vpravdě vzorový a jediný možný. Ostatně celý systém mezinárodních organizací volá po principiální proměně.

Stojí za to zamyslet se ale též nad způsobem kritiky presidenta Trumpa. Typický je případ „doporučování vstřikování desinfekce pacientům“. Krásně to zaznělo v pořadu Jak to vidí z 28. dubna s Cyrilem Höschlem, kdy moderátor Vladimír Kroc snaživě nadhodil, jak právě americký president na tiskovce toto navrhoval. Dokonce hovořil i o Savu. Jenže profesor Höschl to slyšel v originále a mediální interpretace je dle něj jen projevem kolektivní celosvětové nenávisti intelektuálů (dodejme levicových) vůči Donaldu Trumpovi. Aniž by jej chtěl nějak hájit, staví se proti překrucování skutečnosti. D.T. ve skutečnosti řekl: Když se podíváte, jak ta desinfekce ihned virus zlikviduje, tak se ptám, jestli by něco podobného nešlo vpravit i do nakaženého člověka. O nějakém Savu nemluvil ani náhodou. Myšlenka je to logická, vždyť o něco podobného se snaží po celém světě farmaceutický průmysl. Hledá něco, co by ten virus zahubilo. Takový je i princip dalších látek, jako třeba cytostatik, sulfonamidů. Trump měl pravdu i v tom, že ultrafialové záření je germicidní a používá se (horské slunce) třeba i k desinfekci laboratoří. Slunce má proti infekcím dvojí efekt: desinfikuje a v lidském organismu pomáhá vytvářet vitamin D a ten ovlivňuje imunitu. A bylo po skandálu. Samozřejmě pro tuto chvíli. Pořad ČT 168 hodin si též vzal Trumpa a jeho výroky na paškál. Sestřih vyjádření bez souvislostí a hlubšího komentáře vyzněl pochopitelně otřesně. Chyběl zde někdo jako profesor Höschl, to by ale autorům bouralo jejich propagandistický koncept.

WHO nám asi nepomůže ani se zjišťováním, odkudpak náš virus přišel. Přední ruský mikrobiolog a světově uznávaný expert v oblasti molekulární biologie profesor Petr Čumakov se vyjádřil, že vědci v laboratoři ve Wu-chanu aktivně pracovali na vývoji nejrůznějších forem koronaviru více než deset let a dle něj tam dělali absolutně šílené věci (citováno dle Novinek z 26.4.20). O tom, že právě z laboratoří v tomto městě se koronavirus rozšířil do celého světa, o tom nepochybuje. Cílem ovšem nebylo vyrábět nějakou biologickou zbraň, ale modifikovat virus ve snaze objevit vakcínu proti HIV. Dodejme, že laboratoř vybavili Francouzi. Inu, obchod je obchod. Maně se člověku dere na mysl citát jednoho z největších masových vrahů dějin, V.I. Lenina, že ten kapitalista nám rád prodá i ten provaz, na němž ho potom oběsíme. Skoro by se chtělo říci, že chamtivost současného modelu kapitalismu ohrožuje západní civilizaci jako takovou. Nakonec poslední dějství koronavirové krize tomu jaksi dávají přinejmenším trochu za pravdu.

Vraťme se závěrem k mezinárodním organizacím a vzpomeňme jednoho z největších amerických presidentů, Ronalda Reagana. Když v reakci na přístup jeho administrativy k OSN začali někteří vykřikovat, že by se OSN mohla odstěhovat z New Yorku, jen se usmál a pravil: Klidně se seberte a odjeďte. A až budete na lodi, my přijdeme na molo zamávat vám na rozloučenou. Pravdou je, že nikdo nikdy tento návrh nevznesl vážně. Otázkou je, zda zaplaťpánbůh či bohužel.

 

Blog je založen na komentáři k uvedenému článku.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama