Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Vyšetřování skončilo – na slovíčko

Jiří Sobota uveřejnil v osmnáctém čísle Respektu článek Na slovíčko, pane řediteli. V něm se ponořil do hlubin zprávy zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera. Jefim Fištejn uveřejnil ve čtrnáctém čísle Reflexu komentář pod názvem „Vyšetřování Trumpa skončilo. Nezapomeňte!“ Téma totožné, resumé ale pokaždé zcela jiné.

Je to ale zloduch, ten Trump! Nic jiného nemůže napadnout nezaujatého a neinformovaného čtenáře, který si článek – ten v Respektu, ovšemže – přečte. To druhé, co jej pak musí napadnout: Jak to, že již dávno nesedí? A když si uvědomí, že ten arcilotr vládne světovou velmocí číslo jedna, pak jej zachvátí deprese a uchýlí se do péče odborníků. Jenže ono něco jako nezaujatý čtenář – v tomto případě – asi sotva existuje. A tak si ti, co s autorem článku souzní, jen potvrdí, co už si dávno myslí. A ti, kdož jeho mínění nesdílejí, už podobné výlevy dávno neberou za bernou minci. Bohužel se jaksi vytratila nezaujatá média, nestranně informující o tom či onom (míněno o podstatných záležitostech, v podružnostech ještě jakás takás svoboda panuje). Respekt jím kdysi býval, leč drahně let již tomu. Nyní se staví jako jeden z palpostů levicových liberálů a jejich vidění světa. Tam náležejí dnes i kdysi tak respektované listy jako New York Times či Washington Post. Nebo CNN. Z druhé strany máme pak třebas Fox News.

Není pravdou, že Trump rozděluje Ameriku. (Nejen) Amerika je rozdělená a Donald Trump je toho jen výrazem. Zkusí se však leví liberálové někdy zamyslet nad tím, co je pro tu druhou stranu na nich tak nestravitelné? Tak třeba hyperkorektnismus – a s tím bezprostředně související „embargo“ na silné osobnosti. Jak je třeba levičáky nenáviděn poslední britský premiér hodný toho jména, Tony Blair (ony běžně uváděné důvody jsou toliko zástupné). Jak byli nenáviděni ve své době takoví velikáni jako Ronald Reagan, Margaret Thatcher a další. Ti by dnes sotva v mainstreamu uspěli. To samé a mnohem více platí i pro sira Winstona. Vládla-li by v Anglii ve čtyřicátém roce současná garnitura (lhostejno, zda ta momentálně vládní či opoziční), Hitler by prostě nemohl neuspět. A pak se divte, že leckdo říká: „Zaplať Pánbůh za Trumpa“.

Netřeba rozvádět další neakceptovatelné produkty stávajících elit – množstvím pohlaví počínaje a kvantem všelikých ochrany hodných menšin konče. Hlavně ale – levicoví liberálové jsou už z definice popřením liberalismu jako takového. Ten byl a je založen na hájení práv jednotlivce. Kdežto oni prosazují skupinová práva, proto třeba ta erupce menšin. Dalo by se říci, že levicoví liberálové se k liberalismu jako takovému mají stejně jako lidová či socialistická demokracie k demokracii. (Vousatý vtip pravil: Jako svěrací kazajka ke kazajce.) Svobodu a rovnost je třeba vyvažovat na lékárnických vahách. Tocqueville stojí za přečtení i dnes.

Opravdu se nelze divit tomu, že spousta lidí už toho má prostě dost. A nejsou to nevzdělanci či okraj společnosti (onen white trash, jak tomu s neuvěřitelnou sprostotou dnes dominující levičáci občas říkají). Snad tím nejhorším pro „lid“ je však onen nový establishment. Zahrnující jak politické garnitury, tak i akademický svět a média. Tedy póly, jež by měly stát v tom dobrém slova smyslu proti sobě, být k sobě kritickými a oponentními. Namísto toho jako chobotnice obepíná nový establishment společnost a vnucuje jí své představy. Nezřídka patologické. A vezmeme-li si poslední americké presidentské volby, tak opravdu Hillary byla onou představitelkou klanu. Klanu symbolizujícího korupci a aroganci. Mimochodem (a to je spíše k jinému článku v témže čísle Respektu), impeachment vůči Billu Clintonovi byl postaven na jeho lhaní pod přísahou. I v současné Americe smrtelnému hříchu.

A proto i k Muellerově zprávě, jež nakonec Trumpa z ničeho neobvinila (ne proto, že by nesměla, ale že i přes veškeré úsilí nenašla za co), se část veřejnosti staví s notným odstupem. Je ještě v dobré paměti úporné až křečovité snažení se vyšetřovatele něco najít. Vytahování jiných nesouvisejících prohřešků na různé aktéry s jediným cílem, přinutit je vystoupit proti presidentovi. A tak i to může být a nejspíše i je za oněmi „nejtřaskavějšími“ pasážemi článku. Vždyť kdyby vyšetřovatel Mueller cokoli „opravdického“ našel, neváhal by ani vteřinu. A demokraté, jimž chybí jakákoli nosná vize (nepočítáme-li ty ultralevicové), budou dál „vyšetřovat“ Trumpa a vést svou zběsilou válku. Tím není míněno, že je nutno za každou cenu omlouvat přemnohé přešlapy samotného presidenta, ať již byly vyvolány jakkoli.

Na samotné hodnocení Donalda Trumpa je zatím trochu brzy. Jeho politika ale rozhodně není neúspěšná. Snížení relativně vysokých daní bylo bezesporu krokem správným směrem. A deregulace je věčný úkol v dnešním extrémně přeregulovaném světě. (Z toho by si Evropa mohla vzíti příklad hned.) V zahraniční politice je třeba ocenit nekompromisně vstřícný přístup k Izraeli (tak odlišný od zoufalé a neúspěšné politiky evropské, do jisté míry ale i jeho předchůdce). Současně i budování bloku spřízněných arabských států jako protiváhy perské expanzi. (Představa, že v těchto končinách bude jiný demokratický a právní stát než Izrael je trestuhodnou naivitou.) A konfrontace s Čínou, ta je nutnou reakcí na její expanzivní politiku. (Trumpa určitě tak nenechají Číňané stát trapně u letadla jako jeho předchůdce, jehož si opravdu nemohli vážit.) A rozehraná partie s Kimem, tam se uvidí. Alespoň to ale jako první americký president vůbec zkusil. A otevřena jsou stále všechna řešení.

Trump se stává obsesí. Pro své odpůrce. Stálo by za to spočítat, kolik prostoru je průměrně věnováno v jednom čísle Respektu jeho kritice. (Ani v tomhle Respekt samozřejmě není zdaleka sám…) A i v člověku, jenž není Trumpovi nakloněn, vyvolají ty záplavy bláta (neřku-li hnoje), co jsou naň systematicky metány, instinktivně určitou minimální sympatii vůči němu. A tak až za rok a půl D.T. opět vyhraje volby, budou míti levicová média jistotu, že mají čtyři roky o čem psát. Budou-li mít k tomu ovšem o něco méně čtenářů, to už je druhá věc. V Bílém domě nesedí nebezpečný člověk. Sedí v něm politik, jistě kontroverzní, který ale není neúspěšný. Na rozdíl od svého totálně neúspěšného předchůdce. Zapíše-li se do dějin či bude-li jedním z mnoha, o tom rozhodne historie. A té to ještě chvilku potrvá. Rozhodně ale bude terčem levicových médií. Jejich vliv však od dob Richarda Nixona klesl a dále klesá.

Jefim Fištejn napsal výstižně ve svém komentáři: Ne že by Trumpovi odpůrci nedosáhli žádných úspěchů. Vyprodukovali (a zde jsou tvůrci především pokrokoví novináři) tisíce článků a reportáží, v nichž anonymní zdroj vytěsnil živé bytosti, které by mohli cokoli dosvědčit. Každodenní propaganda vytvořila v dějinách nevídanou virtuální realitu. V té virtuální bublině nikdo nepochyboval o tom, že Trump je fámulem loutkovodiče Putina a záhy bude z Bílého domu vyveden v želízkách. Nějaký plán B – pokud by se obvinění nepotvrdilo – jaksi chyběl. Hora porodila myš a historicky nejskandálnější vyšetřování v dějinách moderní Ameriky skončilo hlasitým pšoukem. Navíc, čím více trvají Trumpovi oponenti stále na svém, tím zvyšují jeho šance na znovuzvolení v příštím roce.

New York Times, vlajková loď levých liberálů, uveřejnila nedávno karikaturu. Na ní slepce Trumpa vede jezevčík s tváří Netanjahua. Aby nebylo mýlky, ten má na krku známku v tvaru Davidovy hvězdy. Ondřeje Neffa v jeho glose z 6.5.2019 to vedlo ke vzpomínce na dávnou karikaturu presidenta Trumana, vedeného (krvavým) psem Titem (se psí známkou s vykresleným dolarem). Jak podotýká Neff, Tito se (přes veškeré výhrady, jež k němu můžeme mít, dodejme my) vzepřel nejprve Hitlerovi a poté Stalinovi. Tomu v době, kdy intelektuální levice vrtěla před Stalinem po psím způsobu svými oháňkami. Netanjahu stojí v čele národa, vzdorujícímu už přes 70 let hrozbě genocidy. Co dodat? Kruh se uzavřel, dnešní radikální levice plně zastoupila (i pokud se antisemitismu týká), někdejší extrémní pravici. A N.Y.T. tím pokračuje i v díle periodika Der Stürmer. Ta karikatura je toho dokladem.

 

Blog vznikl na základě komentáře k výše uvedenému článku (v Respektu).

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama