Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Zprávičky, nenávist jako školní předmět a evropské peníze

Dvaačtyřicáté číslo Respektu obsahuje i krátký článek Zprávička o Klausovi. Paradoxně v rubrice Pravda a láska. Ta i ona s obsahem nemá pranic společného. Jde o pořad Zprávičky „dětské“ stanice České televize Déčko. 8. září bylo tématem palestinské školství, kterak se palestinským školákům nedaří dobře, zejména když vypadl americký příspěvek. Školám chybí třeba peníze na platy učitelů a tak podobně.

V pořadu byly prezentovány zásadní věcné nesmysly (Gaza není okupována Izraelem, apod.), pořad se ale také nezmínil o jedné drobnosti. Jak jsou palestinské děti vychovávány a k čemu. Jejich výuka je zaměřena na výchovu k nenávisti k Židům, na adoraci teroristů a vrahů. Palestinská školačka hovořila z obrazovky o tom, že se všichni snaží co nejlépe učit, aby mohli bojovat proti okupaci. Gaza, jak již řečeno, okupována není. Nicméně Palestinci ve své příslovečné skromnosti berou za okupované území, jež po právu náleží jen jim, celý Izrael. Tento pořad neušel pozornosti Václava Klause mladšího, který reagoval, svolal příslušný sněmovní výbor a ten odsoudil indoktrinaci dětí. Což je bohužel smutná pravda. A na to pak reaguje onen článeček, jenž se jakoby zabývá Klausem mladším a poslaneckými zásahy do veřejnoprávní televize. Ten článek je ale několikanásobným faulem, jak upozornil i první komentář k němu. Podívejme se i na další selhání, další překrucování s tím spojená.

Především, toto není zprávička o Klausovi. Toto je zprávička o dnešní levici, o dnešním časopise Respekt. I o autorovi článku a zástupci šéfredaktora v jedné osobě, Marku Švehlovi. Současná levice, přesněji řečeno levicoví liberálové (kteří ovšem s klasickým liberalismem toho věru mnoho společného nemají), důstojně převzali pochodeň pokroku po svých rudých (ale i v určitém ohledu hnědých) předchůdcích. A krom dalšího nenávidí začasté také jedinou blízko- a středovýchodní demokracii, jediného skutečného a trvalého tamního spojence Západu, Izrael. Řada z nich už dnes dokonce neváhá označovat Izrael za nacistický státeček či tak či onak za nástupce nacistů. Tak daleko se, pravda, Respekt ještě nedostal. Zatím. Jejich militantní averze k Izraeli ovšem zakrývá tu opravdickou podstatu, a sice nenávist k Židům. Antisemitismus, jak se tomu nepřesně říká, do slušné společnosti přeci jen nepatří. Zatím.

Z toho, že v tomto případě musí dát autor těchto řádků za pravdu mladšímu Klausovi, z toho je mu upřímně řečeno ne úplně volno. Z toho, kam směřuje kdysi elitní časopis Respekt, z toho je mu opravdu smutno. Českou veřejnoprávní televizi v souvislosti s tímto pořadem přiléhavě nazval Lukáš Lhoťan v Reflexu – Al Džazíra z Kavčích hor. Takové svinstvo prostě Česká televize odvysílat neměla. Byť již povícekráte převzala pořady některých západoevropských stanic, které se k této problematice staví z oněch vysloveně levičáckých pozic. Činí-li tak tyto s ohledem na početnou muslimskou minoritu ve svých zemích či díky skrytému, leč permanentnímu antisemitismu, případně kvůli obojímu, to je otázka ryze akademická. Dopad na veřejný diskurs to samozřejmě nemůže nemít. V tomto případě se však jedná o indoktrinaci dětí, tedy věc obzvláště nechutnou.

Hamás, teroristická organizace ovládající pásmo Gazy, je financována i z evropských – a tedy i bohužel našich – peněz. Presidentu Trumpovi (jehož všichni ti leví liberálové tak bytostně nenávidí) patří velký dík mimo jiné za to, že utnul tento sponzoring alespoň z americké strany. Jedná se o financování prostřednictvím organizace UNRWA, organizace, která již desítky let „vyrábí“ palestinské uprchlíky. Původně jich bylo nějakých sem set tisíc (podle zdrojů OSN), dnes jich je na pět šest milionů. Zajímavé, samozřejmě ale nepřekvapivé, je to, že se nikdo – tedy krom Izraele – absolutně nestaral o židovské uprchlíky z blízkovýchodních či afrických zemí. Ti museli z těchto muslimských států odejít postupně po vzniku Státu Izrael, bylo jich zhruba stejný počet jako těch palestinských. Že přitom přišli o veškerý majetek, to asi také nikoho nepřekvapí. Ti méně šťastní přišli o životy. A nebylo jich málo.

A palestinské školství (Fatah není o mnoho lepší než Hamás), placené z těchto mezinárodních peněz, učí děti již od malička nenávidět Židy. Z teroristů a vrahů dělá hrdiny, idoly těchto malých dětí a mládeže. Představa, že takto je možno dospět k míru na Blízkém východě, může být vlastní snad jen některým evropským politikům. Otázkou logicky je, co si tito ve skutečnosti představují pod pojmem mír. Zahnání Židů do moře a dokončení holocaustu? Izrael na toto vzdělávání k nenávisti již mnohokrát upozorňoval, dokládá to i řadou konkrétních důkazů. Evropští leadeři i mainstreamová média však cudně klopí zrak a nevidí. Tak jako neviděli v třicátých, ale i dvacátých letech, co se děje v nacistickém Německu či bolševickém Rusku. K jakým konců to vedlo, vědí dnes snad všichni. Horká válka skončila v pětačtyřicátém, ta studená až o dalších pětačtyřicet let později. (Ač, jak se ukazuje, nastalo tehdy spíše jen studené příměří.) Kolik to stálo obětí, i to se všeobecně ví. Ale skutečné poučení si z toho vzal opravdu asi jen Izrael.

Evropská unie želbohu financuje i terorismus jako takový. Jak uvedl německý časopis Bild (viz Novinky z 20. října 2018), z peněz Evropské unie, jednoho z největších donátorů Palestinské autonomie, se vyplácejí tučné renty pachatelům teroristických útoků nebo jejich rodinám. Odkazuje se přitom na studii organizace Mideast Freedom Forum Berlin. Z ní vyplývá, že orgány Palestinské autonomie jen vloni vyplácely renty sto osmnácti tisícům palestinských rodin. Rozdělily mezi ně 291,6 miliónů eur, což představuje skoro sedm procent rozpočtu autonomie. Renty jsou horentní a sumy rostou podle závažnosti spáchaného činu. Pachatelé útoků mohou po odpykání trestu počítat s dalšími výhodami, například získají zaměstnání v úřadech Palestinské autonomie a mohou počítat též s novým bydlením. Nepřežije-li pachatel, dostane rentu či bydlení jeho rodina. Útoky na Izraelce se tak staly pro mnohé Palestince skvělým byznysem. Nejnižší renta útočníka je mnohonásobně vyšší než průměrný plat na palestinských územích. EU sice tvrdí, že má na toky peněz z mezinárodní pomoci kontrolní mechanismus, ten však je zjevně naprosto nedostatečný.

Palestinské zprávičky pro děti tak za patřičnou reakci stojí, zvláště když tuto nenávistnou indoktrinaci vysílá veřejnoprávní médium. Stejně jako stojí za reakci, když potenciální britský premiér klade květiny k hrobu palestinských vrahů a teroristů. A dalo by se pokračovat. Ale také by určitě stálo za to, vystupovat na půdě Evropské unie proti financování teroristických organizací, proti nenávistné politice vůči Izraeli. Byť by to znamenalo vystupovat proti většině, byť by to jistě bylo nepohodlné a nevděčné. Jsou však hodnoty, které za trochu nepohodlí stojí.

 

Blog byl napsán na základě komentáře k výše uvedenému článku.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama