Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Čtvrtý červenec, pád pokračuje

Čtvrtého července oslavily USA 245. výročí Deklarace nezávislosti. Tu přijal Kontinentální kongres toho dne v roce 1776, jí deklarovaly tehdejší Spojené kolonie (třináct britských kolonií) svou nezávislost na mateřské zemi. Jejími autory byli John Adams, Thomas Jefferson, Benjamin Franklin, Robert R. Livingston a Roger Sherman. První dva se posléze stali i presidenty Spojených států (druhým resp. třetím). Dnes jsou na tapetě levicových radikálů, obviňujících je ze všech možných hříchů. Dnešní, v pořadí již šestačtyřicátý nájemník Bílého domu, patří zatím k oblíbencům levice. Úpadek Ameriky pod jeho taktovkou ale nabírá na obrátkách.

Na konci loňského roku nastala radost veliká na levici, ale i v Evropě jako takové. To, když se potvrdilo, že nenáviděného Donalda Trumpa vystřídá zkušený demokratický harcovník Joe Biden, Začne nová etapa vztahů mezi spojenci. Co, nová etapa? Líbánky to budou! Na počátku roku, na základě rozhodnutí pár top manažerů rozhodujících firem, byl – tehdy ještě stále president – Donald Trump odstřižen od sociálních sítí. A jako bonus byla obdobným způsobem zlikvidována nekonformní sociální síť Parler, jež umožňovala i jiné názory. Navíc se rozjela snaha bývalého presidenta zlikvidovat i obchodně, ideálně pak snad i zavřít. Z extrémní levice se ozvaly dokonce hlasy, volající po kriminalizaci Republikánské strany jako takové. Inu, rození demokraté… A všude vůkol měl zavládnouti mír, láska a optimismus.

Po půl roce bidenovského vládnutí však optimismus jaksi vyprchává. Doma, ve Státech, se Biden neprojevil jako schopný vyjednavač, ten co se umí dohodnout i se svými oponenty. Tak, jak se po léta projevoval v Kongresu, tak jak mnozí očekávali. Silová politika, o níž se pokouší (a k níž mu tak nějak schází právě ta síla), může za těchto okolností vést jen do slepých uliček. Venku, na mezinárodní scéně, se Biden stále více jeví jako slabá figura, neschopná prosazovat zájmy Spojených států i Západu. Pravdou je, že Biden je pod silným tlakem extrémní levice (jež mezi demokraty jistě nepředstavuje ani náhodou většinu, díky své enormní agresivitě se ale prosazuje daleko více, než by jí příslušelo). A tak se třeba objevila výzva Bidenovy administrativy, aby Američané udávali svoje příbuzné a přátele, které by podezírali z „potenciální radikalizace“, a tak bránili USA před „vnitrostátním terorismem“. Čili – jak vysvětlil vládní mluvčí reportérům – aby „zastavili politicky motivované násilí, ještě než by mohlo vypuknout“ (citováno dle Benjamina Kurase).

Ihned po svém nástupu (jemuž nikdo nikterak nebránil, jak se poněkud hystericky obávali někteří aktivističtí novináři) se Biden vpravdě údernicky pustil do likvidace pozůstalosti po svém předchůdci. Zmiňme jen to nejpodstatnější:

Zastaveny byly práce na zdi, bránící nelegálním imigrantům ve vstupu do USA z Mexika. Současně byly zmírněny předpisy pro imigraci. Výsledkem je, že v přilehlých státech se tento problém vyhrotil do krajnosti. Mnozí si to prostě vyložili tak, že nyní je vstup do Spojených států volný a pak se uvidí. USA jsou tradičně zemí přistěhovalců. Nicméně představa, že davy středoamerických imigrantů či přistěhovalců z jiných nekompatibilních civilizačních okruhů  budou přínosem pro americkou ekonomiku, ale i společnost, jsou – při vší úctě k nim – poněkud naivní. Naivní ovšem není představa některých demokratů, že zlegalizuje-li se pobyt těchto osob (jež ostatně zůstanou převážně závislé na sociální pomoci státu), nemůže se to neprojevit na volebních výsledcích. Při současných vyrovnaných silách by to mohlo představovat onen jazýček na vahách, ovšemže velice neblahý. Obecně by toto přispívalo k europeizaci Ameriky. Což jistě mnozí hodnotí jako katastrofu.

Epidemii čínského viru, jak to správně nazýval předchozí president, se Americe podařilo zvládnouti docela dobře. Bylo to však v důsledku politiky předchozí administrativy, jejíž úspěchy si takto současná vláda jaksi zcizila. V politice konec konců nic neobvyklého. Nicméně informace o tom, že původ viru třeba hledat v čínských laboratořích, jsou tu opět. Pocházejí od amerických tajných služeb a současný president s nimi operuje. Jen si vzpomeňme, jak bývalého presidenta za toto častovala levicová média. To, že se k tomu vyjadřovali odmítavě mnozí vědci, tomu se nelze divit. Čínská víza jsou žádaným artiklem a takovýto poklesek by snadno mohl eliminovat jejich získání… Dlužno dodat, že se Amerika pod Bidenem navrátila zpět do světové zdravotnické organizace, která tak selhala během pandemie. A která se nalézá pod silným čínským vlivem, ač ji fakticky platí hlavně USA.

Amerika se nyní dívá daleko vlídněji na své evropské spojence. To je jistě hezoučké, nicméně to neřeší základní potíže. Evropané jsou dnes bezbranní, zcela závislí na americkém deštníku. A ač to je s podivem, docela jim tato nesvéprávná pozice vyhovuje. Na rozdíl od Američanů. Za svou obranu nechají tak utrácet amerického daňového poplatníka a sami vrhají obrovské sumy na svou zelenou či klimatickou politiku. V níž chtějí jít příkladem celému světu, možná i blízkému vesmíru. Problémem je, že tuto politiku – jež by při zachování rozumu mohla býti velice správnou a užitečnou – opanovala bezvýhradně ideologie. Zdravý rozum byl poražen k. o. Že to v Evropě nakonec nepovede k dobrým koncům, ba právě naopak, lze očekávat. Amerika se sice vrátila ke klimatickým ujednáním, nicméně do podobných excesů nejde. Obrovský balík peněz pro New Green Deal též sotva projde Kongresem. A je to dobře, v posledku by to vše vedlo k nepředstavitelnému rozhazování a plýtvání veřejnými prostředky.

Blízký východ, to byla oblast největších úspěchů Donalda Trumpa a jeho administrativy. Zde ta nová Bidenova spíše přešlapuje. Nicméně již nadbíhá Iránu ve snaze vrátit se asi k nejhorší smlouvě, již uzavřel Barack Hussein Obama. Díky níž nastala úděsná mocenská expanze teokratického Iránu po Blízkém a Středním východě. Bidena svým způsobem „utřel“ nový iránský president Raisi, který briskně odmítl další kolo jednání, kde by Irán rezignoval na podporu terorismu a krotil svůj jaderný program. Otázkou je, zda Biden je ve svém věku schopen pochopit, že režimy jako je ten iránský (či ruský nebo čínský) rozumějí jen dvěma věcem: síle a vůli tuto sílu i použít.

Asi nejkatastrofálnější je politika Bidenovy administrativy vůči Rusku. Rozhodnutí neuplatnit sankce na společnosti spojené s plynovodem Nordstream. Údajně coby projev vstřícnosti k Německu. Ještě horší to je s přístupem k Ukrajině, vedoucí existenční boj s Ruskem. Obama podporoval Ukrajinu verbálně. Skvělé. Když vás někdo ohrožuje bezprostředně na životě, věru oceníte, podpoří-li vás někdo slovně. Trump dodával Ukrajincům zbraně a techniku. Biden tyto dodávky nyní zastavil. Co dodat? A úplný vrchol představují ruští hackeři a jejich útoky. Zde se USA střetávají s tím snad největším nebezpečím. Americká armáda je zdaleka nejsilnější na světě, americká ekonomika a věda a výzkum taktéž. Asymetrická válka nespočívá v tom, že na ně někdo zaútočí jejich zbraněmi, v tom by neměl nikdo šanci. Ale podlý útok prostřednictvím internetu na klíčové sféry hospodářství nebo vojenské systémy může býti neuvěřitelně efektivním. V konečném důsledku lze takto rozhodnout i válku. Bylo by opravdu smutné, kdyby internet, který vymysleli Američané, americká armáda a který Američané věnovali světu, se nakonec stal zhoubcem Ameriky. (I celého západního světa, byť tím už se tak trochu stal, když se utrhl z řetězu…) Biden se zesměšnil, když Putinovi vyjmenoval, na které oblasti nesmí ruští hackeři útočit. Poslední kybernetický útok je plivnutím do tváře nejen Bidena, ale i Ameriky a celého civilizovaného světa. A jen člověk neuvěřitelně naivní se může domnívati, že ruští hackeři nejsou kontrolováni či přímo řízeni ruskou vládou. Zájemcům lze jen doporučit knihu Daniila Turovského Vpád, stručné dějiny ruských hackerů. Snad by si ji mohl přečíst i starý unavený Joe.

Sečteno, podtrženo. Donald Trump svou nevypočitatelností děsil i své příznivce, jeho osobnostní rysy měly k ideálu asi hodně daleko. Jeho politika ale nakonec byla překvapivě úspěšná, doma i zejména ve světě. Joe Biden je standardním politikem, odchovancem „bažiny“, jistě dobře předvídatelným. Jenže jeho politika, především pak její výsledky jsou ale katastrofální. A vše nasvědčuje, že bude ještě hůř.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama