Reklama
 
Blog | Josef Ježek

Švýcarské fondy a česká policie

Švýcarsko není, jak známo, členem Evropské unie. Přesto se těší, stejně jako Norko či Lichtenštejnsko, řadě výhod, jako by jím bylo. Ze to ale musí zaplatit. Jednou z forem je pomoc méně rozvinutým států Unie. V našem případě se jedná o tzv. Švýcarské fondy (obdoba norských), díky nimž doplynulo a ještě (snad) doplyne do naší republiky 109,78 mil. švýcarských franků (zhruba 1,744 miliardy korun). Švýcaři ale pomáhají i jinak. Díky švýcarským vyšetřovatelům se začínají potvrzovat komtury privatizace Mostecké uhelné, ale i souvislosti případu bývalého šéfa ČEPRO a předtím ještě Národního bezpečnostního úřadu. Tedy případy, které naše policie a další orgány nečinné v trestním řízení nebyly schopny či se spíše bály rozlousknout.

Stát ztratil kontrolu nad Mosteckou uhelnou společností v roce 1998, tedy v přibližně stejné době, kdy pozbyl kontrolu nad IPB. Je iluzorní se domnívat, že by se takováto ztráta kontroly mohla zadařit bez iniciativní spolupráce s vrcholnými úředníky, zaštítěnými ještě vrcholnějšími politiky. Ani v jednom případě se neví, kdo za to může, natož aby byla vyvozena alespoň politická odpovědnost. Za to se ale ví, nakolik nás tyto operace přišly. V české politice i špičce státní správy platí heslo – musíme si pomáhat (jako v tom filmu). A platí to napříč politickým a mocenským spektrem. Všechny ty hrátky, jako byly nedávné obstrukce po česku, jsou spíše ochotnickým představením pro nedobrovolně platící publikum.

Švýcarská prokuratura obvinila v říjnu sedm osob, z toho šest Čechů, z praní špinavých peněz. Na zablokovaných kontech ve Švýcarsku se povaluje dvanáct miliard. Nikomu nechybí, nikdo se k nim nehlásí. Finanční mág a ministr financí v jedné osobě v televizi vysvětlil, proč si o ně nemůže říci. Z jeho slov by občan mohl nabýt dojmu, že je to vlastně skoro nemožné. Ministr se ani nesnažil předstírat chuť, že by se chtěl o tyto – nikde nechybějící – peníze pokoušet. Asi by přeplnily už tak přebytkový státní rozpočet. Podle švýcarských vyšetřovatelů měla být v oné pochybné transakci poškozena Mostecká uhelná společnost i český stát. Jejich představitelé tvrdí nebo až doposud tvrdili, že se poškozenými být necítí. Jak řekl David Ondračka z Transparency International v nedělní debatě Václava Moravce, ti lidé, kteří oné transakci napomáhali zevnitř státu, tam ještě asi budou. Jejich chuť se ve věci šťourat se bude logicky limitně blížit nule. Přihlásit se jako poškozená strana by umožnilo nahlížet do spisu, a to by mohl být opravdu ošklivý pohled. No, a podle posledních zpráv ze státního zastupitelství se šance přihlásit se o tyto peníze propásla. A hrdinný strážce státní kasy se najednou tváří, že jeho ministerstvo ani netušilo, za to může právě ono státní zastupitelství. Inu nevadí, trochu se zvýší daně a je to doma.

Se Švýcarskem a jeho vyšetřovateli souvisí i další aféra. Chráněnec Stanislava Grosse, šéf NBÚ a pak státní strategické firmy ČEPRO Tomáš Kadlec stojí nyní před soudem. Jeho aktivní spolupráce se špičkami českého podsvětí byla našimi médii popsána poměrně podrobně. Ten, kdo se přistěhoval nedávno z nějaké civilizované země, aniž by se o Česko předtím hlouběji zajímal, by musel být v šoku. Tuzemec, sledující aspoň trochu dění a / nebo seriál Expozitura, asi moc však překvapen být nemůže. Raději nepřemítejme nad tím, jak na nás tak mohou hledět naši spojenci a jak nám mohou důvěřovat v choulostivých bezpečnostních záležitostech, když se v této souvislosti vynořuje osoba, která držela hlavní palec nad udělováním bezpečnostních prověrek. A ty pak umožňovaly nebo znemožňovaly kontakt dotyčných s utajovanými skutečnostmi. Nakonec i řízený únik informací a profláknutí klíčového utajovaného svědka v mnohamiliardové kauze Pandury hovoří samo za sebe. Pracovití švýcarští vyšetřovatelé objevili před nedávnem desítky milionů i na kontě kdysi nejmocnějšího státního úředníka, jak je Tomáš Kadlec sdělovacími prostředky označován.

Reklama

Sněmovna prohrála boj s korupcí, hlásí titulek komentáře Petra Holuba z 11.11.11 na ČRo 6. Přesnější by asi bylo říci, že prohrává tento stát. A hlavně, že se ani nesnaží, to platí i o sněmovně, tento boj když ne vyhrát, tak alespoň uhrát slušný výsledek. Zástupci lidu vyňali z novely všechny sektorové zadavatele, tedy všechny energetické, vodárenské či železniční společnosti a ještě městské dopravní podniky. Převážně se jedná o státní či obecní, ale také soukromé firmy, které zadávají většinu těch skutečně zajímavých veřejných zakázek. Pro ně zůstává tak vše při starém, jak v dojemné celonárodní shodě rozhodly všechny poslanecké kluby (šest poslanců se zdrželo). Dalším, již obligátním tématem, je státní podpora hazardu. Hazardérská lobby (tady se neúčastnili jako celek pouze poslanci Karla Schwarzenberga) nezaváhala a vrátila firmám, zabývajícím se hazardem, aspoň část peněz k rozdělení dle vlastního uvážení. Určitě se rozhodnou lépe než třeba takové obce, domnívají se předkladatelé pozměňovacího návrhu. Aspoň kus užitečného penězovodu tak bude zachován.

Všichni se verbálně shodnou na tom, že korupce je mor, jenž je nutno vymýtit. Všichni také hubou proti korupci a korupčníkům bojují více než usilovně. Jenže česká politická garnitura, přinejmenším její podstatná část, je touto rakovinou tak prorostlá, že si život bez ní představit ani nedovede. Zpráva, vypracovaná na ministerstvu vnitra, konstatuje totální chaos a hrozící rozval celé české státní správy. Jenže žádoucí profesionalizace této správy není v dohledu. Mistrný paskvil, návrh zákon o státní službě z dílny stávající koalice, se chystá složitým a jistě i nákladným způsobem ponechat vše při starém. Tedy udržet státní správu pod kuratelou politiků. Bez fungující profesionální státní správy stát fungovat nebude. Současná politická garnitura nám zaručuje, že se tak nestane ani v dohledném budoucnu.

Vláda Petra Nečase bývá nezřídka označovaná jako nejhorší polistopadová vláda. Možná nespravedlivě. Možná jen narazila na problémy, které časem narostly do obludných rozměrů, navíc v dobách celozápadní krize. Na problémy, se kterými se prostě nemůže popasovat. Možná naštvání publika začíná přerůstat únosnou mez právě nyní. Nechybí však ani komediální momenty. Skeče ministra, sice nevyvracejícího podezření z praní špinavých peněz, zato ale přinášejícího v přímém přenosu faktické přiznání k dalším trestným činům (snad jako bonus), demonstrovaly úroveň lidí, řídících tento stát. Nejen poslední skotačení na české politické scéně potvrzuje, že korupci a klientelismus na – jak se moderně říká – současném půdorysu české politiky vymýtit nelze. Je tak trochu otázkou, zda to bude možné na půdoryse tohoto národa vůbec. Mohou se vylíhnout alternativy, co se ale vylíhne z nich? Zajímavé jsou kroky Andreje Babiše, člověka, kterého mnozí považují právě za symbol devadesátých let a celého toho marasmu. Jeho motivy jsou předmětem spekulací, do hlavy mu nikdo nevidí. Mluví ale jazykem povýtce lidovým, nikoli fádním politickým newspeakem, nebojí se přímo označit i toho, skrze něhož (jak se říkalo kdysi) hlavní pohoršení vzchází. Okolo Hradu ostatní – zatím – jen ustrašeně přešlapují. Nakonec, v české kotlině je snad možné úplně všechno. Tak uvidíme.

Maně se vnucuje otázka, zda by ona švýcarské pomoc nebyla daleko užitečnější, kdyby namísto financování bezesporu bohulibých projektů nezapůjčila švýcarská strana své vyšetřovatele. Ti by se pak specializovali na rozkrývání kriminality mocných. Asi bychom se nestačili divit. Samozřejmou podmínkou by muselo být, že by si zachovali původní subordinaci, pouze by jim byly propůjčeny kompetence, jimiž jinak marně disponují česká policie, státní zastupitelství a další. Byla by to taková hezká rozvojová pomoc, spíše civilizační mise. Jistě fantasmagorie, ta legrace by ale za to stála.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama