Konec presidentury Donalda Trumpa asi nelze shledávat příliš šťastným. Ať již se na presidenta samotného či na průběh voleb díváme jakkoli. Pro levá média to představuje žírnou pastvu na dlouhé měsíce, kdy se budou vyžívat v líčení událostí, jež jsou v jejich očích pokusem o puč. Bylo-li by tomu tak opravdu, šlo by o partu věru naivních a prostinkých pučistů, kteří by neměli šanci ani v takovém San Marinu. A samozřejmě to umožní chápavě, ne-li přímo láskyplně přehlížet všechny ty skutečně brutální násilnosti, kterými zahrnovali Ameriku v posledních měsících právě radikálové zleva.
To, co je v této chvíli nejmarkantnější a na co lze vzít jed, je fatální rozdělení společnosti. Demokratům se podařilo zmobilizovat o něco více voličů, 81 milionů, nicméně těch Trumpových bylo sice „jen“ zhruba 74 milionů, i tak je to druhý nejlepší výsledek v historii. Biden tak získal něco přes 52% hlasů, Trump pak necelých 48%, nic nedokumentuje rozpolcení národa lépe. Velká část Trumpových voličů nevěří poctivosti voleb. I kdyby to byla jedna třetina všech zúčastněných, je to pro demokracii hrozivé. Jsme-li krmeni propagandou levicových médií – a těch je i u nás podstatná většina – nemůžeme nedojít k závěru, že oni republikánští voliči jsou poněkud „momentálně zaostalí“ (abychom parafrázovali klasiky). Při bližším pohledu, či přesněji pohledu z druhé strany už to tak jednoznačně vypadat nemusí. Připomenout lze postřehy Dušana Neumanna v Kupředu do minulosti – https://www.kupredudominulosti.cz/neumann-dusan-volici-mohou-ztratit-duveru-v-demokraticky-system/, zmíněné již v nedávném blogu Civil War II.
Za přečtení určitě stojí na každý pád i článek Jefima Fištejna „Zapomeňte na Ameriku: Ve Spojených státech se možná prosadí nové společenské uspořádání“ z druhého čísla letošního Reflexu. Krom jiného se vrací i k onomu „útoku na Kapitol“, který předešel vystoupení řady zákonodárců, počínaje arkansaských. Ti se chystali vznášet protesty proti výsledkům voleb. Což měly doprovázet výpovědi expertů a svědků, včetně ředitelky CIA Giny Haspel. Ale nenásledovalo nic, neboť atmosféra vytvořená vpádem to už neumožňovala, jak píše Fištejn. Je-li tomu tak, pak vpád „zdivočelých Trumpových příznivců“, vyprovokovaný samotným Donaldem Trumpem, jak jej zleva obviňují, přišel právě včas… Jak Fištejn uvádí, vnější ochranka Kapitolu byla nápadně poddimenzována a ochotně uvolnila davu cestu do budovy. Posily byly povolány, až když dílo brutálního vandalismu, jehož vrcholným výrazem se staly rozházené papíry, bylo dokonáno. V útočnících mnozí poznali známé firmy z Antify, tedy extrémně levicového hnutí. Pokroková média později umazala obrázky nebo rozostřila tváře bijců. O podobných věcech či přinejmenším podezřeních se však běžný konzument médií má stěží šanci vůbec dozvědět. Zato téma „vnitřního terorismu“ rezonuje všude.
Když dva činí totéž, není to totéž, zní stará pragmatická pravda. Donaldu Trumpovi a jeho souputníkům bylo a je neustále vyčítáno, jak se nechtěli smířit s výsledky voleb. Málo se připomíná, že v roce 2000 se demokratický kandidát Al Gore zdráhal uznat výsledky voleb snad až 40 dnů a protesty proti těmto výsledkům pokračovaly i po inauguraci G. W. Bushe. Skoro vůbec se nepřipomíná, že v roce 1960, kdy bylo vítězství opravdu dost možná ukradeno Richardu Nixonovi, se tento odmítl soudit – jak mu podle Paula Johnsona doporučoval president Eisenhower – neboť by to oslabilo Ameriku. A už vůbec se nepřipomíná, jak po nečekané volbě právě Donalda Trumpa před čtyřmi roky dlouho, předlouho spekulovali mnozí z levice, jak by mu bylo možno zabránit v nástupu do funkce. Vyčerpali tehdy snad všechny možnosti, jež americký ústavní systém nabízí. To bylo ale pochopitelně pro dobro věci, anžto Trump je zosobněním zla (takový satan je proti němu v podstatě kladný hrdina s několika málo drobnými škraloupy). A dobro tehdy reprezentoval clintonovský klan (jinak symbol korupce washingtonského establishmentu).
Donald Trump byl velice úspěšným presidentem. A to jak na poli domácím, daňová reforma, alespoň viditelná snaha dostat pod kontrolu imigraci. A deregulace. Tak i ve sféře politiky zahraniční. Výsledky na Blízkém východě by byly na nobelovku. Kdyby to nebyl Trump. (Jen připomeňme, že jeho předchůdce dostal Nobelovu cenu míru za nic a ani nic potom neudělal…) Tvrdá politika vůči Číně, ale i Kubě, Venezuele. Pandemii covidu jistě nezvládl, ale kdo ji zvládl? Alespoň tedy v západním světě. Byť – a o tom se holt nemluví a mluvit nebude – vakcína je úspěch jeho, úspěch jeho administrativy. Zato koncovka s Kapitolem se nepovedla. Ale. Nebyla to náhodou spíše provokace? Trump řekl: „A teď půjdeme na Kapitol, půjdeme tam společně. Půjdeme tam mírumilovně a vlastenecky.“ A právě druhou část televize ABC a CBS z jeho projevu vystřihly. Jak uvádí třeba Dušan Neumann na Kupředu do minulosti z 21.1.21. Ač tak či onak, tohle si mohl opravdu odpustit. Nicméně násilný převrat vypadá opravdu jinak.
Teď ale přešla radikální levice do útoku. A na všech frontách. Twitter i Facebook anihiloval Trumpa. Všichni zírají. Stále ještě úřadujícího šéfa nejvýznamnějšího státu světa vymažou na základě rozhodnutí několika manažerů soukromých firem. Kdo bude další? Vedle toho New York pod taktovkou Billa de Blasia (během pandemie totálně selhal, ale je přeci náš, ne?) se snaží odebrat licence Trumpovým hotelům, golfová asociace ruší turnaje na jeho hřištích, a tak dále. Sociální síť Parlor, na niž „emigrovala“ řada příznivců pravice, byla zlikvidována doslova přes noc, opět manažerským rozhodnutím vyvolených. Třešničkou na levičáckém dortu pak je, aspoň pro nás, co pamatujeme bolševickou totalitu, iniciativa 250 „vydavatelských profesionálů“, která nese název Žádné knihy pro zrádce. Za zrádce je tu považován každý činitel a pomahač administrativy Donalda Trumpa. Autoři dopisu jsou pracovníci nakladatelských domů na úrovni středního managementu a editorů. Viz komentář Jana Macháčka z 26.1.21 na Názorech a argumentech na ČRo Plus. A již velké nakladatelství Simon and Schuster poslalo knihu republikánského senátora Joshe Howleye z Missouri Tyranny of Big Tech do stoupy. Ale tohle my přeci známe. V padesátých létech, ale i později až do převratu, tohle byl přece standardní postup v bolševické totalitě. Uvědomuje si toto naše levice? Třebas redakce Respektu? Anebo už se těší, až na tuhle vlnu nastoupí a začnou s náležitou očistou i u nás? Snad ne.
Levice, levá média i nakonec nová vicepresidentka chápavě bagatelizují loňská řádění levičáckých demonstrantů. Záminkou jim byly třeba zákroky policie proti černošským kriminálníkům, nezřídka nafetovaným. Někdy pravda nepřiměřené (zabití Floyda v Minneapolis), ty je ale schopna řešit a i je řeší americká justice. V řadě případů, troufněme si říci v naprosté většině, ale zcela oprávněných. Když si vezmeme známé statistiky FBI, tak se policistům až tak diviti nemůžeme. Černochů žije v USA asi 13%, na vraždách a zabitích se ale podílejí z 53% a loupežích z 54%. Osazenstvo amerických kriminálů je z 38% černé. Nelze se také obránit dojmu, že si dav s chutí bere jakoukoli záminku k rabování a vypalování. Na konci srpna se právě v Minneapolis objevily na sociálních sítích videa s mrtvým černochem, kterého podle komentářů měla zabít policie. Ihned vypukly nepokoje, rabování. Záběry z bezpečnostních kamer ale dokázaly, že muž si vzal život sám a oni policisté spolu se záchranáři se mu pokoušeli poskytnout první pomoc… Na tom všem se notně přiživuje rasistické hnutí BLM, jemuž ve skutečnosti záleží jen na vyvolávání nenávisti.
Řáděni levičáckých gaunerů levá média velkoryse přehlížejí, omlouvá je i vicepresidentka. Zato vpád na Kapitol je téma. Upřímně ale, horší než nějaká vytlučená okna v Kongresu jsou vyrabované obchody a zničená auta i majetek obyčejných lidí. Lhostejno jaké pleti. Pro ně, na rozdíl od kongresmanů, to znamená těžkou ztrátu či dokonce existenční likvidaci. Obyčejní, chudí lidé ale naše levičáky zhola nezajímají. Stejně jako otce komunismu nezajímali obyčejní dělníci. A komunismus, vyhozen dveřmi, vrací se v převleku oknem. V Americe je nyní veden primární útok na svobodu. Té vůčihledě ubývá i jinde. Nepřežije-li ale v Americe, pak postupně vyhasne všude. Vítejte v lepších zítřcích, moudře řízených Facebookem, Twitterem, Googlem, Amazonem…