Obrovskou senzaci vzbudil případ Rath. Ne tak tím, o co v podstatě šlo, to patří dnes spíše již ke standardu veřejných zakázek. Ne finančním rozsahem, při pohledu na dálnice, železnice, cyklostezky a mnohé jiné se tu spíše hraje o drobné. To podstatné spočívalo v tom, jak arogance mocných z nich může učinit naivní pitomečky, kteří se bahní ve své nedotknutelnosti a pak najednou jsou v šoku. Do telefonu žvatlají bez jakýchkoli zábran, miliony přebírají hotově v krabicích. Pak je v momentě hodí ostatní v pudu sebezáchovy bez mrknutí oka přes palubu a oni pojednou sledují společnost z opačné strany. Jistě má „Kraken“ pravdu v tom, že je nedůstojné, když se ve vyšetřovací vazbě může vysprchovat teplou vodou jednou týdně. V dobách jeho slávy a moci, kdy s tím mohl snad něco udělat, to ale bylo hluboko pode jeho rozlišovací schopností. A o tom, jaké to je, když se ve vazbě ocitne někdo neprávem osočený, by kromě mnoha dalších mohla vyprávět i jedna jeho bývalá stranická kolegyně, náměstkující na místním rozvoji. To ale byl tehdy raketově stoupající David Rath v pozici biblického kněze, pohrdajícího nářkem z příkopu. Docela humorné pak je, když estébácký synek vykřikuje o estébáckých praktikách.
Dalším kolem hry zvané vydávaná je kauza místopředsedkyně parlamentu. O partajní aroganci tady svědčí moment, kdy tato osoba byla v minulých volbách téměř „vykroužkována“, propadla se z pozice leadera na sám chvost kandidátky a přesto byla bez mrknutí oka obratem katapultována do vrcholné pozice v tomto státě. Takový lehký plivaneček do tváře voliče, který se pojednou vrací zpět. Za poněkud smutně legrační se dají považovat především dva momenty. Jednak když jeden mladičký partajní druh postižené hovořil v T.V. o tom, jak dvacet let dřela pro tuto zem. Opomenul však doplnit alespoň jeden jediný případ, co dobrého že pro nás nevděčníky vykonala. Ono totiž nechat se živit daňovým poplatníkem ještě neznamená konat dobro. Ani měnit utilitárně a v pravou chvíli dres.
Druhým momentem je pak hysterická reakce faktického stranického šéfa postižené, který u vědomí, že začínají kácet v jeho lese, ztrácí viditelně nervy. Když se dotyčná osoba po letech naprosto bezvýrazného působení na ministerstvu spravedlnosti stává šéfkou armády, nastala zřejmě pro některé ta pravá chvíle. Podepisovala a nepřemýšlela, stejně by asi nedomyslela. Nyní se zběsile hájí tvrzením, že nebyla povinna nechat si zpracovat posudek o ceně letadel. Určitě nepřekvapí, že řada právníků toto stanovisko na objednávku potvrdí. O to tu ale přeci vůbec nejde. Jde o známou povinnost starat se o cizí majetek s péčí řádného hospodáře. Vezme-li na sebe statutář obchodní společnosti roli bílého koně, nemůže se pak divit. Samozřejmě nejedná-li se o bezdomovce, jehož hlavním koníčkem je krabicové víno, takových případů tu bylo taky dost… Bylo by to legrační, kdyby to nebylo smutné, jak si naši politici odmítají připouštět jakoukoli odpovědnost. Hodnoty, o nichž rozhodují, bývají ve srovnání s manažery ze soukromé sféry o několik řádů vyšší. To je ale zjevně netrápí. Proč taky, hejl jménem daňový poplatník to prostě zaplatí,
O nepochopení základních ústavních principů svědčí postoje imunitního výboru. Ten skutečně nenahrazuje soud, nemůže tedy hledat vinu či nevinu. Jeho úkolem je toliko dbát o to, aby moc výkonná nešikanovala moc zákonodárnou. U poslanců sotva lze předpokládat cit pro právo, neřku-li spravedlnost. O to méně toho lze očekávat od voliče, tam to bývá i s tou soudností slabší. Při minulých volbách se více jak desetina těch, co se obtěžovali k urnám, domnívala, že s korupcí a dinosaury zatočí, když vyšle do sněmovny stranu v čele s exšéfem společnosti Oraprint, založené Romanem Janouškem (informace jsou dostupné třeba na Wikipedii). Ta získala třeba od VZP, tedy veřejné instituce, za vydávání časopisu Pohoda pojištěnce údajně 361 mil. Kč. O kuchařce pro Lesy ČR, další státní instituci, se toho napsalo již také dost. V době voleb to bylo všeobecně známo, nyní se k tomu ještě na internetu objevily zprávy o skartovaném spisu agenta Rajona.
Vláda boje za korupci a rozpočtovou nezodpovědnost se též činí. Pan Čistý se nám za scénou nenápadně převlékl skoro za taťku všech kmotrů. Situace, kdy se nad jeho vysvětlením bleskového odvolání ministra spravedlnosti, v úzké spolupráci s presidentem, snad všichni jen ironicky usmívají, je hluboce trapná. Na internetu počínají kolovat zvěsti o jeho mládežnických aktivitách i rodinné anamnéze, ještě se asi pobavíme. Za normálních okolností by se dalo očekávat, že se k těmto věcem vyjádří dotčená osoba veřejně. Normální okolnosti ale v Česku už nějakých sto let nepanují. A tak po zvyšování daní zaznamenáváme propad jejich výběru a nikoho to příliš nevzrušuje. Ani to, že čtyřmiliardová sekera ve výběru DPH ze jediný kvartál vyústí logicky za rok v propad daně z příjmu i dalších odvodů. Na poli hospodářském vůbec bodujeme, již několikrát bylo zdůrazněno, že na rozdíl od našich sousedů zaznamenáváme najednou pokles. Proč asi?
Aktuálně pak hrozí ztráta evropských dotací. Financím se logicky nedaří přesvědčit Brusel, že jejich audit je nezávislý. Faktická neexistence zákona o státní službě teď padá na hlavu všech občanů. Na novele odkládané normy se usilovně kutá, připomínky politiků však již nyní přetvořily chybějící zákon na nepoužitelný paskvil. Přeci se nevzdáme moci nad „našimi úřady a našimi úředníky“, zní unisono z partají. Vždyť jen kolik hladových krků je potřeba po každých volbách zaměstnat. Zatím ale všichni nad problematikou evropských peněz zdatně mlží a tak nějak doufají, že to snad nějak dopadne. Ještě ale máme na paměti silně zeleného premiéra, když hovořil o možném dopadu případného výpadku těchto financí na státní rozpočet (a hospodaření země vůbec).
V mezičase jsme zaznamenali jedno další vydání k stíhání, tentokrát poslance, který se přiživoval na platu svého asistenta. Lze tu zaznamenat určitý pokrok, když před lety proběhla obdobná kauza jistého slezského senátora, žádné vzrušení to nevyvolalo. A také samozřejmě žádný postih. Opět je tu do očí bijící postoj potrefeného poslance, který se vší vehemencí bojuje proti svému vydání a vůbec mu nevytane na mysli, že finance na plat jeho asistenta mu daňový poplatník neposílá, aby spořil na další volby nebo si sám trochu přilepšil, ale z úplně jiných důvodů. Případ místopředsedkyně sněmovny se asi rozhodne v tomto týdnu, v této chvíli je člověku snad jen líto stařičkého knížete. Že je česká politika málo vábná, to bezesporu věděl, že ale vstupuje do takové stoky, to ho asi nenapadlo. Jeho cit pro loajalitu mu vše jen ztěžuje. Cenou asi bude jeho spíše nulová šance na presidentskou nominaci, tedy na post, ze kterého by mohl být této zemi už jen s ohledem na své mezinárodní renomé více než užitečný. Opět ke škodě všech občanů.
Přibývá stíhaných, ba i vazebně, poslanců a dalších osob, zdánlivě se podílejících na řízení tohoto státu. Ukazuje se, že v reálu se většinou soustředili na řízení odklonu veřejných financí do privátních a partajních kasiček, na více jim sil nezbývalo. Nebo alespoň toto umožňovali druhým. Jak je v Česku zvykem, koluje spousta vtipů na dané téma. Přidejme jeden asi ne moc neotřelý nápad. Což takhle přidat k horní parlamentní komoře (Senátu) a dolní (sněmovně) i komoru spodní (dislokovanou ve stávajících zařízeních na Pankráci či Ruzyni). Zde by zasedali stíhání zástupci lidu. Vzhledem k nastoupenému vývoji bychom tak směřovali k jednokomorovému parlamentu. Těch pár nestíhaných by mohlo dostat trvalou propustku. Z pohledu dopadu na státní rozpočet by se jednalo o jednoznačně pozitivní krok.