Učit se, učit se, učit se. Tak pravil soudruh Lenin. Profesí nikoli pedagog, ale masový vrah. Jeden z největších v dějinách. Také ale revolucionář, syfilitik, a krom dalšího i idol mnohých levičáků včerejška i dneška. Téma vzdělávání je živé i u nás, byť na Uljanova se tu dnes neodvolává snad nikdo. Pokud se ovšem převládajícího způsobu učení týká, tam duch Vladimíra Iljiče tak trochu zůstává. Aniž by to někomu tak moc vadilo.
Školní téma se tu scvrklo na debatu o učitelských platech. Ty bývaly pravda věru tristní. Časem se to ovšem zlepšovalo a dnes jsou již zcela určitě uspokojivé. Jenže o kvalitě výuky a jejím zaměření se tu diskuse jaksi nikdy moc nevedla. Nevyřčená představa, že s vyšším platem se zvýší i kvalita vyučujících, může být v dlouhodobém horizontu do jisté míry oprávněná. S tučnější výplatní páskou ale obvykle lepší výkony jen tak samy o sobě nepřicházejí. A tak je kvalita vyučujících a tedy i výuky v tuzemsku hodně členitá. V míře větší než velké to platí o výuce jazyků, ale i přírodních a technických věd. V osmnáctém čísle Respektu vyšel článek Marka Švehly Nechte dva jazyky. Týkal se momentálních úvah o omezení jazykové výuky na našich školách, Článek aspiruje na zařazení do soutěže o nejhloupější článek roku. Ne kvůli výuce jazyků. Ta je nesmírně potřebná a u nás, ve školách, za moc nestojí. Jde ale o přírodní vědy, jež tu autor dosti drsně doporučuje omeziti, zde navrhuje například fyziku.
Jenže právě výuka přírodovědných a technických oborů na Západě obecně silně zaostává. (Ono je opravdu jednodušší věnovat se takovým gender studies než skutečným vědám…) A matematika, královna věd, základ vší logiky, to je úplná popelka. Stojí za to poznamenat, že právě v Rusku je studium matematiky na slušné úrovni, což rezultuje mj. v dostatek odborníků na IT. A tedy i hackerů. Není od toho, poučit se i od nepřítele. Obecně budeme-li stát o rozvoj ekonomiky, neobejdeme se bez vědy (přírodní, technické) a s ní spojeného vývoje a inovací. A protože se na rozdíl od Ameriky nemůžeme spoléhat na to, že se k nám kvalitní odborníci přistěhují a budou rádi, že u nás mohou pracovat a žít, měli bychom se věnovat přípravě podobných garnitur. Jinak budeme věčně tou v podstatě polorozvojovkou, kterou jsme nyní. A ti chytří a schopní, co tu vzdor nekvalitnímu vzdělávacímu systému vyrostou, budou mít tendenci spíše odcházet. Čehož jsme ostatně svědky.
Školy i jednotlivé učitele prověřil covid. Byli tací, co se žákům věnovali víc, než by tak činili v rámci normální výuky. Pro ty to byla extrémně náročná doba. A bylo jich hodně. Byli i tací, co to pojali ryze formálně a dělali jen to nejnutnější. Pro ty to bylo něco jako napůl prázdniny. A také jich nebylo až tak málo. A opravdu by měly tyto dvě skupiny brát stejně? Čas pandemie a najmě stupidní vládní opatření poznamenaly drasticky mladou generaci. Někdy možná až nevratně. Právě zde byla více než zřejmá vzdělávací role rodičů. Naivní představu, že vše vykompenzuje moudrý stát a jeho vzdělávací systém, snad už nikdo vážně nebere. Může ale dost pomoci, byť selektivně. I proto je třeba podporovat – a nikoli jen verbálně – právě ty kvalitní pedagogy. Nikoli učitelskou masu jako takovou. A současně nelze rezignovat na elitní vzdělávání. O tom, jak chybí kvalitní elity, se nyní můžeme dnes a denně přesvědčovat na evropské politické scéně, právě v konfrontaci s aktuální ruskou agresí…
Ono nad celým tím systémem vzdělávání, nad jeho smyslem, by bylo třeba se zamyslet. A to nejen u nás, ale minimálně v celoevropském měřítku. Situace je věru neutěšená. Pokud si ovšem nebudeme brát za pomocníky prvoplánové agitky opěvatelů stávajícího modelu. Holdujících hysterickému rovnostářství, cílícímu smazat všechny rozdíly mezi jednotlivými druhy vzdělávání. Ale i mezi absolventy. Opřít se tu dá o práce skutečně kvalifikovaných znalců typu Konrada Paula Liessmanna (Teorie nevzdělanosti, i další). Ten si servítky nebere a nesedne si na zadek ani před takovými ikonami dneška jako PISA. Ale i bez něj je možno debatovat o tom, proč učební obory potřebují maturitní zkoušku. (Což vede logicky k tomu, že maturity jsou dvojí úrovně a tedy samy o sobě žádnou vypovídací schopností nedisponují.) A právě učňovské školství, jež u nás bývalo na slušné úrovni, se podařilo „reformami“ těžce zdevastovat. Trochu to dnes připomíná onen archaický vtip (snad z předpřevratového Dikobrazu). Ten zobrazuje krále, jenž vece: Přeji si, aby můj lid byl ten nejvzdělanější na světě. A proto tímto všem svým poddaným uděluji maturitu. Dnes jsme pokročili, dnes se jedná o absolutorium vysoké školy. Jinak žádný rozdíl.
Rýpněme si ještě trochu do našich aktivistů. Právě až fatální nedostatek lidí technicky a přírodovědně graduovaných vede k tomu, že jsou přijímány a prosazovány různé fantasmagorické green dealy. To není proti maximálnímu využívání obnovitelných zdrojů energie, proti nové energetické politice. To je o požadavku na zreálnění těchto záměrů. Co vidíme, je totální vítězství ideologie nad zdravým rozumem (takto jsme za našich mladých let definovali socialismus). Oni ti společensko-zaměření polovzdělanečkové mohou být opravdu přesvědčeni, že se dá třeba takový Ohmův zákon přehlasovat. Demokraticky, v souladu s příslušnými jednacími řády…
A tak jistě, dejme maximální podporu i výuce jazyků. Přinejmenším dvou (cizích). Kvalitní výuce. Ale také podporu výuce přírodních věd a jejímu zkvalitnění. Třeba na úkor hodin, kde se vyučují nová pohlaví, nebinarity a obdobné úchylky. Není-li to příliš odvážným požadavkem.
Blog je zčásti založen na komentáři k shora uvedenému článku.